Vzpomínka na akademického malíře Jaroslava Jeřábka

Jaroslav Jeřábek se narodil 27. března 1936 ve Valašských Příkazech. Vyrůstal ve Valašských Kloboukách, kde prožil své dětství.

V letech 1951 až 1955 studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu ve Zlíně a v Uherském Hradišti, a to obor užitá a dekorativní malba v architektuře a propagaci. V roce 1956 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze do školy figurální a monumentální malby profesora Vladimíra Sychry. V ateliéru svého profesora po ukončení vysoké školy absolvoval ještě čestný školní rok 1962–1963. Po studiích zůstal v Praze. Účastnil se mnoha výstav, absolvoval několik studijních zájezdů, dílčí úspěchy sklízel i ve výtvarných soutěžích, přicházely první zakázky a nákupy do soukromých i veřejných sbírek.

V roce 1975 se vrátil na Valašsko. Po čtyřech letech života ve Valašských Kloboukách se přestěhoval do Slavičína, kde založil výtvarný obor na lidové škole umění, v níž jako učitel pracoval až do svého odchodu do důchodu. Za svého pedagogického působení vychoval množství mladých výtvarníků.        U svých žáků rozvíjel nenásilně jejich umělecký talent. Připravoval ty nejnadanější žáky k příjímacím zkouškám na školy výtvarného zaměření. Byl učitelem laskavým, vždy dokázal poradit a odhadnout, co který žák ke svému výtvarnému rozvoji potřebuje.

Mimo svou pedagogickou činnost tvořil i svá díla. Jeho tvorba patří už řadu desetiletí k výrazným projevům regionálního umění na jižním Valašsku, jeho obrazy, kresby a grafické listy hovoří klidným, tichým hlasem. Zdánlivě prostým malířským rukopisem sdělují umělcovo poselství o životě a o světě, který je plný lyrické obraznosti a jehož inspiračním zdrojem je vzpomínka, idylická představa o světě. Na jeho obrazech se objevují lidoví muzikanti i tanečníci, pastýřské náměty, ženská figura, rodinné motivy a dětské hry. Do jeho obrazových kompozic vstupují tradiční lidové motivy. Smutek balad, snovou melancholii a nostalgické vzpomínání doplňují pozitivní emoce, radosti všedních událostí, úžas nad novým zrozením, úcta k prostému štěstí obyčejného života. Výrazně plasticky cítěnou malbou v tlumených barvách, kresbou a grafikou vytvářel působivé obrazové básně. Stal se tak tvůrcem, jehož poselství můžeme vnímat v mnohem širším kontextu, jeho obrazy v sobě mají cosi obecně lidského, co v nás je natrvalo zakódováno. Touha po štěstí, lásce a radosti se stává obecně sdělnou metaforou obyčejného pokorného člověčenství.

Svými obrazy vyzdobil svatební síně v Babicích, Nedachlebicích, Nedašově, Valašských Kloboukách a Slavičíně. Namaloval dva monumentální obrazy pro rekreační středisko Jelenovská a obraz pro KD Klobučan ve Valašských Kloboukách. V roce 1982 ilustroval knihu Evy Kiliánové Ovčák v Radhošti.

Dílo Jaroslava Jeřábka je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Oblastní galerie výtvarného umění ve Zlíně, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Oblastní galerie výtvarného umění v Náchodě, Památníku odboje na Ploštině, Ministerstva školství a kultury ČR v Praze, ÚRO v Praze, Státního sociálního zabezpečení v Praze. Uspořádal na čtyřicet samostatných a účastnil se mnoha kolektivních výstav.

Jaroslav Jeřábek byl zakládajícím a dlouholetým členem Výtvarného spolku Vincúch a členem Sdružení výtvarných umělců moravsko-slovenského pomezí.

Patřil mnoho let k nejpůsobivějším osobnostem valašské kulturní scény. A to nejen kvůli svému malířskému dílu. V paměti milovníků umění zůstane také jako svérázný muzikant a hráč na píšťalky a fujary, nástroje, které jsou úzce spojené s rázovitým regionem jižního Valašska, s krajem, kde se narodil, v němž prožil větší část svého života a který tak velmi miloval a zpodobňoval ve svých malířských dílech.

Dílo chválí tvůrce. Při pohledu na obrazy, grafiky nebo kresby akademického malíře Jaroslava Jeřábka si připomeňme malíře a muzikanta, dobrého člověka, který bude našemu kraji a lidem v něm nesmírně chybět.

Čest jeho památce.

Za Výtvarný spolek Vincúch Jiří Ročák

(použity citace z textů Zdeňka Kutry a Tomáše Mikulaštíka)

Štetcem a píštalou. Video: Zdeněk Zvonek