Neděle patřila v Janové hodům. Vodí při nich berana

Třetí neděle v září každoročně v Janové znamená hody, které se zde nazývají voděním barana. Není to jen o názvu. Baran se opravdu vodí a je živý. No, ne vždy je to baran, protože jak známo, starý mívá nejen tvrdou hlavu zvenku, ale bývá celkově zaťatý, a mladý blbý se na podzim těžko shání. Tak se to řeší mnohdy ovečkou. S tou je lepší pořízení.

Letos ovečku přestrojenou za barana dovedl chasník přestrojený za růžového jednorožce. Byli i takoví, kteří tvrdili, že barana se dvěma rohy přivedl baran s jedním rohem, ale říkali to pouze šeptem. Protože hlavními pořadateli průvodu masek byli letos sportovci, shromažďovala se maskovaná chasa před janovskou tělocvičnou, která je také převlečená za sportovní halu. Nicméně, protože si obec přála zvěčnit tuto tradici, zatím ještě každým rokem udržovanou, pozvala si pro vytvoření reportáže Regionální televizi. Z tohoto důvodu požádal starosta obce tělovýchovnou jednotu, hasiče a turisty, aby se letos výjimečně domluvili a vyslali k oslavám větší počet masek než obvykle. Vše můžete zhlédnout ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

Vodění barana v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Sportovce pro tento rok zachraňovali Džejmsovci, jejichž původní základna rodičů začíná být dorůstána potomky, kteří rovněž tvořili základ chasy. K nim se za hasiče připojila stará (ve skutečnosti mladá) dobrá hipisačka nepamatující Woodstock 69´, již zmiňovaný růžový jednorožec a nakonec prostopášný mnich. Po cestě se k průvodu připojila za turisty z čajů o páté nevěsta s manželem, jehož výstroj – invalidní vozík a berle – připomínaly spíše válečné propriety dobrého vojáka Švejka mířícího na Plzeň. No a pak zde byla jeptiška, která sem tam vypadala jako muž s knírem, ale v dnešní době čert aby se v tom vyznal. Takže s paní vodníkovou, medvídkem skoro Paddingtonem, vězeňkyní, neoholeným batoletem a dalšími maskami vytrhl průvod s muzikou Hověžankou do všech asi čtyř až pěti ulic, které Janová má, včetně hlavního bulváru vedoucího na Karlovice.

Muzikanti byli ve výborné náladě, která z nich ještě nevyprchala za těch pár hodin, co skončili hru na hodech v Ústí u Vsetína. A to je čekalo dalších skoro deset hodin v Janové, kdy se ty štamprlky valašského lektvaru od očných janovských cérek tak těžko odmítají… U domu zastaví auto, muzikanti začnou hrát a ve dveřích se objevuje hospodář se zástupem štamprlek, jejichž náplň je naprosto průhledná, ale na rozdíl od vody krásně řetízkuje a všude jsou cítit trnky se speciální úpravou. Přispěchá i paní domu obtěžkána tácy se sladkými a slanými pochoutkami, mnohdy nesou rodinní příslušníci další a další tácy. Chasa vytančí hospodáře i paní domu a všechny kolem. Radost, smích, veselí, to je ta valašská energie a teplo v sychravém dni, kde se nezastropovává ani dva svetry nejsou zapotřebí.

Vodění barana v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

U jednoho z domů chasu, podobně jako vloni, vítá známá postava lidových písní Jožka Šmukař, který se nerozpakuje a již tančí s paní vodníkovou. Muzikanti a celé procesí vítá hrnky s kávou, protože mraky jsou opravdu nízko u země a každou chvíli sprchne. Ten nejhorší slejvák však teprve přijde kolem poledne. Oslava hodů však nekončí, protože: „Čí sú hody? Naše!“

text a foto: Radomír Dolanský

Video: Regionalnitelevize.cz