Projekt Poslední adresa připomene památku Jana Skřipky z Horní Lidče

V rámci mezinárodního projektu Poslední adresa připomene Ústav pro studium totalitních režimů 14. července památku sedláka Jana Skřipky umístěním pamětní tabulky na jeho rodném domě v Horní Lidči č.p. 1. Vše začíná v 17.00 hodin před rodným domem a bude pokračovat debatou historiků a pamětníků s veřejností v budově betlému v Horní Lidči.

Jan Skřipka byl odsouzen k 15 letům v politickém procesu s protikomunistickou organizací Světlana. Zemřel ve vězení po mnohaletém pobytu v den svých 62. narozenin. Protikomunistická odbojová organizace Světlana působila na území Moravy v letech 1948–1952 a zabývala se mimo jiné šířením ilegálních tiskovin či ukrýváním lidí, kteří byli pronásledováni režimem.

Jan Skřipka pocházel z Horní Lidče, kde se narodil v roce 1895 a byl kmotrem velitele Světlany Rudolfa Lenharda. Staral se o malé rodinné hospodářství, za války podporoval partyzány. Po osvobození vstoupil do Československé strany lidové a od konce roku 1948 do března 1949 poskytoval členům Světlany úkryt a potraviny. Zatčen byl 4. června 1949. Souzen byl v politickém procesu s dalšími 23 spoluobžalovanými a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 15 let, peněžitému trestu, konfiskaci veškerého jmění a ztrátě občanských práv po dobu 10 let. Jeho odvolání bylo zamítnuto. „Pro zdůraznění nebezpečnosti pro režim StB označila Jana Skřipku za vesnického boháče, ostře zaměřeného proti lidově demokratickému zřízení,“ připomíná kontext politického procesu s Janem Skřipkou a skupinou Světlana historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Homola.

Po odsouzení byl Skřipka v letech 1950-1953 ve výkonu trestu v tzv. trestaneckých pracovních táborech či kamenných věznicích v Kunovicích, Opavě a od června 1953 na Mírově. Ve vězení trpěl zdravotními problémy, avšak žádostem o podmínečné propuštění nebylo opakovaně vyhověno s odůvodněním, že „odsouzený se necítí vinen a svých činů nelituje, v dopisech rodině jeví odpor ke kolektivnímu hospodaření v JZD, i když jinak se chová celkem uspokojivě, nelze dosud říci, že by bylo výkonem trestu dosaženo takového stupně převýchovy, že by mohl býti podmíněně propuštěn, neboť jsou obavy, že by působil škodlivě mezi zemědělci,“ říká historik Luboš Kokeš z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Osobní vězeňský spis Jana Skřipky / Protokol: zdroj ABS

Problémy se srdcem se Janu Skřipkovi nakonec staly osudnými. „V den svých dvaašedesátých narozenin zemřel v 8.20 na infarkt. Jeho ostatky byly převezeny do Patologického ústavu v Olomouci k provedení pitvy, přičemž řidič se musel písemně zavázat, že nedojde k jejich zneužití k ´provokačním účelům´. Jelikož rodině přišlo pouze strohé úřední oznámení o úmrtí na ´srdeční mrtvici´, jakož i o zákazu účasti na pohřbu a o nevydání ostatků, příbuzní ještě počátkem sedmdesátých let neznali okolnosti o posledních chvílích Jana Skřipky,“ doplňuje historik Luboš Kokeš.

Ve čtvrtek 14. července umístí pamětní tabulku

Pamětní tabulka sedláka Jana Skřipky bude na dům jeho poslední adresy umístěna 14. července v 17 hodin za přítomnosti starosty obce Horní Lideč, Skřipkova syna Jaroslava a historiků Luboše Kokeše a Martina Tichého z Ústavu pro studium totalitních režimů, kteří se odbojovou činností Světlana dlouhodobě zabývají a jsou spoluautory výstavy Případ Světlana z produkce ÚSTR.

Pamětní tabulka Janu Skřipkovi se umisťuje ve spolupráci s organizací Post Bellum, která v rámci sbírky Paměť národa získala vzpomínky na něho od Skřipkova syna Jaroslava. „Po slavnostním umístění pamětní tabulky na rodném domě Jana Skřipky proběhne pietní akt u Památníku obětem nesvobody z let 1948-1989 v obci Horní Lideč a v 18 hodin bude následovat beseda historiků a pamětníků s veřejností v budově betléma v Horní Lidči,“ upřesňuje koordinátorka projektu Poslední adresa v ČR Edita Jiráková, která přednese úvodní slovo.

Projekt Poslední adresa je inspirován německým památníkem obětí holokaustu a jeho Kameny zmizelých, které připomínají oběti holokaustu. Nenápadné tabulky připomínají osudy často zapomenutých obětí komunistického režimu, konkrétních lidí, kteří byli po vykonstruovaných procesech popraveni nebo zemřeli ve vazbě či vězení. Na místo jejich posledního bydliště je instalována kovová pamětní tabulka. Mottem je: Jedno jméno, jeden život, jedna tabulka.

Vzpomínky, se kterými se pro sbírku Paměť národa podělil Skřipkův syn Jaroslav, si můžete poslechnout ZDE.

-tz-