Turisté z Janové otvírali studánky s Beskydošem

Do Janové zavítal pán zdejšího horstva Beskydoš. Turisté z Janové jsou pravděpodobně jedinou skupinou lidstva, kterou pravidelně navštěvuje, aniž by přicházel trestat. Po řadě let nedůvěry a podezřívavých pohledů se přesvědčil, že tato parta opravdu jeho horstvu neškodí.

Přesto vždycky do poslední chvíle není jisté, zda se objeví. Turisté přicházejí s Vesnou v čele zkrášleni květy a vůněmi jara, rozzářeni podobně jako novorozená zeleň a barvy prvních květů, které vždy lahodí oku mnohem silněji než silně kolorované pozdní léto. Protože jarní barvy, to je po černobílé zimě vzácnost. Voňavá vzácnost.

Slavnostním otvíráním studánek janovští turisté oficiálně zahajují zároveň i vlastní sezónu vycházek a zájezdů. Neoficiálně nepřetržitě, jen četnost akcí v různých obdobích roku kolísá a vycházky v zimě nahrazují spíše výlety do wellness apod. Letos se jich po dvoudenních, docela vydatných, deštích sešlo tak akorát, aby jejich volání: „Beskydošu, Beskydošu,“ bylo slyšet za hory a doly. I tentokrát byly prosby o návštěvu vyslyšeny, když se k prosbám připojil starosta obce Jaroslav Tomanec, kdy složenina jeho křestního jména zcela určitě zabrala o to více. Návštěvu Beskydoše můžete zhlédnout ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

Otvíraní studánky s Beskydošem. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Beskydoš se zjevil před obecním úřadem i se svitou vílích krasavic a sojkou Práskalkou, kterou mají s bratrem Krakonošem podobnou. Ženy neváhaly před vládcem vyseknout perfektní pukrle a muži se klaněli, jako kdysi rytíři svému králi. Opodál sedící cyklisté měli v tu chvíli na vnitřní straně slunečních brýlí vytlačené duhovky i se zornicemi, jak jim oči lezly z důlků. Éterické víly tleskaly nadšením, když viděly tolik úcty k horám, které lidskými zásahy v posledních letech spíše strádají. A stačilo by tak málo. Žádný fanatismus, zákazy vstupu, demonstrace a podobné šílenosti. Jen se v lese chovat jako ve vlastním bytě, kde taky nezahazujeme odpadky, jak nám od rukou odpadnou, neodskočíme si, kde nás napadne, nezakládáme ohniště uprostřed obýváku…

Proto Beskydoš promluvil pochvalně k lidu janovskému a jeho věrným přátelům a vzápětí zamlaskal, protože ucítil lektvar lidu valašského. Dvorní Beskydošova víla nemeškala, nabídla poháry pánu hor, starostovi a Vesně, kde poté vléla lidský nektar z modrých plodů, čiré vody ze studánky a bukovým dřevem nadvakrát zahřívaným. Když Beskydošovi zazářily oči nadšením, odvážily se davy a rovněž ochutnaly nektaru slavnostního.

Otvíraní studánky s Beskydošem. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Poté se již průvod květovaný a jarně naladěný vydal směrem za studánkou, která nese jméno Zapomenutá. Aby nikdo nezapomněl, že voda je poklad a dar, posledních několik desítek metrů museli všichni prudkým svahem kráčet, šplhat se a možná i plazit, ale o to více pak chutnal pohárek chladivé pramenité vody. Dvorní víla jala se přednést básničku o studánce, kterou sama složila a janovští turisté pak na oplátku vládci hor a jeho svitě zapěli vlastní hymnus a taky písničku Na horách studénky. Poté se všichni odebrali slavit zpět do civilizace zahájení turistické sezóny k moku čepovanému, zatímco Beskydoš zmizel se svým doprovodem jako mlha po dešti nad beskydskými horami.

Radomír Dolanský