BLOG: Občanskou válku vyprovokujeme, děj se co děj!

Od samého počátku covidové aférky jsem přesvědčena, a vím, že nejsem sama a nepřicházím s ničím novým, že to všechno, co se děje, směřuje k vyprovokování občanské války, cílem jsou z nějakého prazvláštního důvodu nepokoje a nenávist mezi lidmi. Všichni vidíme, že rozdělení společnosti na nesmiřitelné tábory není nové, ale moderní technologie, sociální sítě a média, internet a rychlá doba ho dokážou podporovat a rozdmýchávat do intenzity neuhasitelného požáru. Na život a na smrt rozhádaní lidé se nedokáží bránit a nedokáží spolupracovat.

Děsím se každého nového článku a každé nové aktivity, které staví očkované proti neočkovaným, ty, co se doopravdy bojí vlivu CO2 na klima proti těm, kdo si myslí, že je životní prostředí ohroženo něčím zcela jiným, zastánce bezbřehého multikulturalismu proti těm, kdo si kladou oprávněné otázky o nebezpečí politického islámu, progresivní levici (nebo jak se tomu teď vlastně říká) proti těm, kdo jsou skutečnými liberály.

Mám obavy z toho, že onu vzájemnou nesnášenlivost, která je přímou cestou do pekla, nepodporují jen proklínaná média, ale že stejně účinně působí i jiní, kteří se snad domnívají, že bojují za svobodu. Když to vztáhnu čistě na covid, což je samozřejmě hloupé zjednodušení, je mi doopravdy čím dál víc smutno z toho, že nedokážeme držet míru ani na jedno straně barikády. Tlak na očkování a podvolení se nesmyslným opatřením je extrémní, ale protitlak, který vyzývá k útokům nebo který šíří stejné bludy jako „vědci“, je rovněž zkázonosný. Nerozumím tomu, proč lidé umí fungovat jen v extrémech – buď anebo – s námi nebo proti nám. Vím jen, že jsem ještě před pár měsíci cítila rovněž nenávist vůči těm, kdo byli domněle proti mně. Teď jsem ale doopravdy přesvědčena, že je to hloupá pozice. Nemusím se s těmi, kdo nedokáží pochopit význam svobody, přátelit, nebudu se hnát do aktivního stýkání se s takovými lidmi, nebudu vyhledávat kontakt, ale nesmím je nenávidět. Nesmím cítit touhu po pomstě, nesmím dělat věci, které by se mně samotné nelíbily, dělal-li by je někdo mně. Bohužel jsem už během svého boje s covidem napsala a udělala hodně blbostí, kterých lituju, ale beru to tak, že jsem v tom greenhorn a jedině chybami se člověk učí. Ne každému holt byla dána moudrost, někdo ji horko těžko dobývá.

Chceme-li ostatním ukázat, že je lepší cesta než ta, kterou nabízí protivníci, nesmíme se snížit na jejich úroveň. Jednejme proto podle zlatého pravidla. Je to jediná možnost. Bohužel je v každém z nás dobro i zlo a probíhá neustálý souboj obou pólů našich osobností. Je těžké to, co je v nás špatné neustále potírat, ale nic jiného nám nezbývá. Snažme se zkrotit svoje zlé já a nechat ostatní prostě žít, jen tak můžeme vyhrát. Nechtějme agresi, protože jinak se dočkáme jen horších věcí.

Vendula Záhumenská

právnička