Na myslivecké zábavě v Janové se stály fronty
Pokud někdo tvrdí, že fronty na potraviny zmizely s listopadem 1989, tak lže. V Janové sice Myslivecký spolek Janová – Ústí nazval svoji akci zábavou, ale především se jednalo o retro vzpomínky na hladové fronty.
Již po páté hodině odpolední začala tzv. kastrólová show, kdy vznikly dvě fronty s igelitkami na pečeného divočáka se zelím a knedlíkem a další fronta na srnčí guláš. Již zde je možno na vlastní oči zažít, jak vypadaly fronty před masnami, zeleninami a podobně, ještě v závěrečné části druhé poloviny 20. století. Mezi kastrólové čekatele se zamíchali cyklisti, kteří za léta konání mysliveckých výletů už vědí, odkud k cyklostezce libá vůně vane. Samozřejmě přicházeli i první návštěvníci večerní zábavy, kteří neriskují fakt, že dna pekáčů ani kotle nejsou bezedná. Komu nestačilo nebo si užíval života s mastnými ústy, nabízeli myslivci klobásy na grilu nebo úžasně mastňoučká, před zraky hostů uzená, žebra. Mňam, navzdory všem nutričním sestrám specialistkám! Ukázky z akce můžete zhlédnout ve fotogalerii, kterou naleznete v odkaze u tohoto článku.
Takto začíná vlastně již tradičně myslivecký výlet, zábava, večer Mysliveckého spolku Janová – Ústí pořádaném ve sportovním areálu v Janové. Na rozdíl od drtivé většiny zábav není prvotním zájmem pořadatelů v kamizolách trhat rekordy v návštěvnosti. Jak říká předseda spolku Josef Mikulenčák, akci pořádají především pro spoluobčany, aby se mohli přijít pobavit a užít si společenského večera. Letos přišli ve větším počtu i sousedé z Ústí, protože jejich tradiční rocková trojkombinace se nekonala. Vlastně i v Janové to bylo první kulturní společenské setkání, dokonce snad právě první od loňského mysliveckého výletu, který měl to štěstí, že se vlezl do několika dnů, kdy zákazy nějakým omylem polevily a mohly se udát oslavy v Janové a na Karlově mostě.
K poctivě naloženým porcím, kdy mastné kýpalo z okrajů talířů, přidala po sedmé hodině večerní svůj díl k dobré náladě v tomto zábavovém pásmu méně známá skupina Clera ze Zlínska. Asi podobně jako skladba návštěvníků, byl pestrý i playlist kapely, takže si na své přišla většina přítomných. Jak je v Janové zvykem, na taneční parket se zpočátku nikdo dlouho nehrnul, o to déle se však holdovalo tanci téměř až do doby, kdy nám z Tokya ta jejich červená koule začala prosvětlovat horizont na východě. Tož tak.
Radomír Dolanský