Měsíc po tornádu očima dobrovolníka

Tento článek jsem se rozhodl napsat po propršené neděli prvního srpna – pět dní po návratu z jihu – původně jsem myslel, že už bylo řečeno vše, ale přesto…

V pondělí ráno jsme se sestrou vyrazili opět na jih – opět s autem plným tesařského vercajku… Měli jsme tip na paní v Mikulčicích, které spadl celý dům a kamarádi se rozhodli jí ho postavit… Nějak nám blbla navigace, tak jsme se po chvíli bloudění mezi troskami rozhodli jet do Moravské Nové Vsi, kde jsem to již znal… Nakonec jsme šli pomoct pokrýt střechu na dům, který jsem již znal z předchozího „zájezdu“. Pracovali tam skvělí klempíři, kamarádi domácího, a kamarád, který s ním dělal dříve horníka – dvanáct hodin byl na šachtě a potom přijel pomoct, vzdálená rodina s dvěma dětmi, já, sestra a Dan – dobrovolník, který se k nám přidal na kontaktním místě ADRY. Domácí nám dali k dispozici celý moderní dům, pro piva jsme si chodili sami do klimatizovaného sklepa, kde zrálo v demižonech několik odrůd vína a na stěnách visely diplomy. Za den jsme odplachtovali, namontovali rýny a závětrné lišty, zházeli zbytek tašek a pokryli novýma. Pak začal košt a konečně jsem začal trochu rozumět situaci, která tam vládne.

Pán byl v osudný den v práci 20 km od domova na zásobníku plynu, který tam těží (Moravské naftové doly). Ve 20:00 volala zděšená sousedka a popisovala mu v šoku, co se stalo – moc ji nechápal. Ale když se podíval směrem ke svojí dědině, viděl jenom kovové temno. Jel domů zjistit, co se děje. Měl štěstí – dům přišel pouze o polovinu střechy. Celou noc nespal a protože nešla elektřina a mobilní síť vypadávala, chodil s baterkou mezi troskami dědiny a zjišťoval, jak je na tom zbytek příbuzných, kamarádů atd… Jeho syn byl čerstvě nastěhovaný v moderním pasivním domě za x milionů a veškeré vybavení, rekuperace atd. šlo do kopru. Veškeré okna jsou rozbité, vyškubaný sprchový kout i s bateriemi, zdemolovaná kuchyň..  Jediné memento, co zůstalo mezi střepy a troskami netknuté, byla ta nejzbytečnější věc – plazmová televize. Na domě má odhadnutou škodu za více než tři miliony.

Pánovi bylo oznámeno, že nedostane z pojistky nic, protože měl dům pojištěný pouze na kroupy do velikosti 5 cm, ale tam byly 6ti centimetrové. Přesto si nezoufal, říkal, že mu zůstalo alespoň něco, co může opravovat. Na rozdíl od jedné 65tileté paní, jejíž přezdívku si již nepamatuji, které zůstaly ze dvou domů jen díry do země. Moudře říkal, že něco muselo přijít, protože dělá celý život víno a do 97. roku, když měli cukernatost 16, tak byli spokojeni. Potom začali mít čím dál lepší úrody – 24, teď skončili na 26ti stupních cukernatosti – není normální, aby se během dvaceti let téměř zdvojnásobila cukernatost hroznů.. Měl by teď jít prostříhat hrozny na zem, protože kroupy a tornádo orvalo listovou plochu a hrozny by v tom množství nedozrály.. Ale kdy? Když je stále v práci nebo pomáhá u syna, nebo opravuje svůj barák. Sotva chodí, má naplánované výměny všech čtyř kloubů, přesto jsme ho museli ze střechy odhánět.

Tady jsem pochopil, proč si více nepomáhají sousedi nebo lidé z méně postižených částí dědiny – protože jsou vyčerpaní. Při koštu třetího vzorku – Pálavy s vysokým zbytkovým obsahem cukru nám pán popsal trpkost, která v místních lidech zůstala po návštěvě toho.. (pana premiéra), který seděl na patníku a měl hlavu v dlaních a té.. (ministryně financí), která v roztrhaných riflích rozdávala úsměvy směrem, kde zrovna tušila fotografa. A ve finále ten.. (pan premiér – nejbohatší slovák) neposlal na pomoc ani traktor… Tolik cenzurovaný přepis vyjádření přímého účastníka jedné exhibice naší vrcholné politické reprezentace…

Zážitků a svědectví bylo daleko víc, ale aby ten den nekončil tak pesimisticky, tak nám popsal jeden z mnoha zázraků, které se tam staly a to, že v Mikulčicích našli v kotci boudu s loveckým psem a zveřejnili na fb, komu chybí. A on přistál z Moravské Nové Vsi. Proletěl se asi 4 km a ve zdraví se vrátil ke svému majiteli.

Dva dny jsme pracovali u lidí, kteří měli to štěstí, že je tornádo zasáhlo pouze okrajově a bylo možné zabezpečit střechy tak, aby do nich nezatékalo. V epicentru je situace stále tragická. Nejvíc chybí zedníci, kteří by betonovali věnce a dodělávali kusy vypadlých zdí a dozdívali štíty. Tesařský materiál chybí stále, dobrovolníci ubývají, klempíři a pokrývači získali od mé minulé návštěvy o dva stupně tmavší odstín a kvůli puchýřům na kolenách kryjí za zády vsedě, což jsem viděl poprvé v životě.

Dobrovolníci ubývají, řemeslíci, kteří se sjeli z celé republiky, se musí vrátit domů, protože museli odložit již nasmlouvané zakázky, hasiči odjeli, policajti – no to jsou policajti, armáda – naše dvaceti až třicetitisícová armáda poslala na pomoc národu, který ji platí, naprosto směšný počet vojáků – neviděl jsem jich na obědě v MNV více než deset (nic proti vám chlapi, makali, smrděli a špinaví jste byli stejně jako my). Bohužel tento nefunkční stát vás zneužívá pouze na zakrývání svojí neschopnosti a buzerování občanů, kteří vás platí – viz vaše pětileté působení na ochraně před výbuchem již vybuchlého skladu Vrbětice nebo „ochraně“ občana z okresu Vsetím před občanem z okresu Zlín ve Valašských Příkazech a jinde na hranicích okresů. Toto ovšem není váš problém, ale problém naší neschopné politické reprezentace. Já řídit tento stát jako firmu, tak postavím p. ministra obrany Metnara tak do „laty“, že neodejdete dokud nebude na poslední střeše položena poslední taška a budu pevně doufat, že z toho budete mít tak dobrý pocit jako já, když jsem se vracel opět totálně zlikvidovaný domů. Bez vás to ti lidi do zimy nezvládnou – dobrovolníci ubývají, musí se vrátit do práce a za rodinami, živnostníkům docházejí síly a mají další zakázky, které jim tornádo pouze oddálilo. A domácí – těm dnes – prvního srpna – celý den pršelo…

Dobrovolník

PS: Mnozí z postižených peníze mají, jak od pojišťoven tak od neziskových organizací. Přesto jim to není nic platné, protože jim chybí lidi. Takže chlapi, máte-li jen trochu prostoru, jeďte vydělat do světa – okoštujete nejlepší víno, potkáte nejlepší chlapy, nakrmí vás krásné ženy a pokud někdo čte internetové reakce pod článkama od profesionálních „rozdrbávačů“ dobra – može si klidně udělat vlastní názor…