Třetí týden po tornádu očima dobrovolníka z Valašských Klobouk

V úterý jsme se synem vyrazili na jižní moravu – naslepo jsme odbočili do Moravské Nové Vsi… Na začátku obce nebylo nic zvláštního – parčík se vzrostlými stromy – nic, co by svědčilo o nějaké katastrofě.. Po pár metrech byly mírně pocuchané střechy, o ulici dál střechy chyběly úplně a v centru obce byl kostel bez střechy a v okolí již několik stržených domů. Před kostelem bylo registrační místo pro dobrovolníky, provizorní jídelna atd. Poslali nás pomáhat s pokrýváním střechy, kde bylo celkem dost chlapů, takže jsme v mezičase ještě nanosili u sousedů tašky do dvora, pomohli zedníkům vynosit cihly na hůru a večer jsme o pár domů dál oslovili dva chlapy, kteří byli na střeše sami. Vyšlo najevo, že jsou to mistři z učňáku ve Valmezu, kam shodou okolností chodí – respektive nechodí – syn. Měli dojet ve větším počtu a měli stejně jako my plné auto tesařského vercajku… Protože tam naprosto chybí tesařský materiál – začli pokrývat střechu osmdesátileté babičce. Byli v mírné depresi, protože dělat takovou práci ve dvou je sebevražda. Já jsem propadl malomyslnosti ve středu, protože to byla sebevražda i ve čtyrech. Naštěstí šli po ulici dva studenti z ČVUT, které jsme oslovili a celý den nám ze žebřu podávali tašky, ve čtvrtek nám zase pomáhali čtyři zpěváci z pěveckého sboru v Blansku. V páte jsme dokryli a poslední detaily dodělá skvělý pan klempíř, který nám připravoval plechařinu.

Stav tých dědin připomíná situaci po kobercovém náletu – střechy chybí, okna rozbité, z fasád trčí zasekané střešní tašky a kusy lat, ve dvorech zdemolované auta – vyčerpaní lidé. To, co ti chlapi zvládli spravit za tři týdny, je zázrak. V první etapě hasiči a dobrovolníci pozhazovali zbytky tašek a někde celé střechy a zakryli plachtama, pak dojeli řemeslníci z celé republiky a plachtovali difůzkama a latovali. Některé střechy už jsou pokryté.

Jižní Morava třetí týden po tornádu

Je zarážející, že v médiích byl denně časosběr stavby čínské nemocnice ve Wuchanu a o tom, co dokázal český národ za stejné tři týdny v postižené oblasti, se téměř nepíše. Okolo nás zdili zedníci štíty, komíny, tesaři dělali dvě vazby, klempíři, pokrývači skákali po střechách, hasiči bůrali celé domy, armáda odvážela suť. Dobrovolníci dělali, co mohli – to všechno v obrovském vedru, bouřkách a s minimem techniky. Tolik schopných lidí jsem nikdy pohromadě neviděl a už asi neuvidím. Vrátilo mi to naději, že toto období temna, kdy populisti záměrně rozdělují národ, zvládneme, protože ten slovenský lhář měl projednou pravdu – jsme mimořádně schopný národ, ale vládnou nám nemehla…

Vrátil jsem se totálně zničený, ale šťastný a plný naděje. Děkuju všem, co se toho zázraku zúčastnili, co opustili svoje domovy a šli pomoct. Děkuji dvěma mistrům z Valmezu – vrátili mi důvěru v české školství, děkuji vinařství Veverka z Čejkovic, které nám poskytlo ubytování ve svém penzionu, paní Ritterové, jejíž manžel pochází z Klobouk, za skvělé snídaně. Děkuji všem chlapům, kteří doslova potili krev a dřeli do tmy – je málo času – některé domy jsou bez vazeb a plachty leží na stropech a protékají. Děkuji Adře a dalším neziskovkám, které zajišťovaly zázemí a organizovaly pomoc.

Chtěl-li by někdo pomoci – neváhejte – každá ruka je dobrá – zoufale chybí technika – jeřáby, které by podávaly palety s taškama přímo na střechu. Běžně stojí několik lidí na jednom žebři a tašku po tašce podávají pokrývačům. Naprosto chybí hranoly – původně jsme jeli dělat tesařinu, ale nebyl žádný materiál – ideální by bylo osadit na kraj dědiny pásovku a řezat přímo na místě… Nevozte hřebíky a věci na úklid – je dost a v Kloboukách je vaši předchůdci stejně už vykoupili.

Dobrovolník

PS: Náš stát vrátil 90% žádostí postižených tornádem o finanční pomoc k doplnění a upřesnění, neskolaudované domy nemají nárok vůbec. Obávám se, že to dopadne jako vždycky – takže je to na nás.

Skupiny na sociálních sítích, kde najdete aktuální informace k pomoci lidem po tornádu.
https://www.facebook.com/groups/t0rnad0
https://www.facebook.com/groups/1656730744510171