BLOG: Ke kadeřnici s testem? Ani omylem!

Milý státe,

tak prý od začátku května otevřeš služby, ale za stejně nesmyslných podmínek, jako jsi otevřel školy. Hmmm. Se zájmem čtu výhružky těch, kdo si myslí, že nám, svobodným lidem, vládnou. Prý ke kadeřnici půjdu jen s testem. To víš, že ano, státe. Ještě sis asi nevšiml, že lidi chodí do hospod, dopřávají si masáže, jsou ostříhaní, ženy mají „udělané nehty“, i když ty se to snažíš zakázat. Venku chodí lidi (díky bohu!) ve stále větším počtu „nahoře bez“. Dýchají a uvolněně se usmívají, protože si dovolili nemít strach z policajtů. A ty si doopravdy myslíš, že tím, že nařídíš nějaký přitroublý certifikát někoho k něčemu donutíš?

Nemám strach z toho, že bych byla utiskovaná, nebudu-li mít doklad o absolvování testu. Najdu si pivnici, kavárnu, kadeřnici a masérku, kde na podobnou šikanu nepřistoupí, a to si piš, že budou. Naopak jsem vlastně ráda, že se tohle všechno děje, protože velmi přesně budu vědět, kdo jsou kolaboranti, kterým svoje peníze dávat nemám. Jen ty, drahý státe, nebudeš mít z oněch „pokoutně“ poskytovaných služeb ani korunu na dani, a odskáčeme to my všichni, protože se bude muset snížit úroveň všech služeb, které lidem máš poskytovat.

Možná mi, státe, zakážeš chodit mimo okres bez testu. Jsi všehoschopná zrůda podporovaná těmi, kdo raději mlčí, i když se jim věci nelíbí, jen aby nemuseli něco dělat, vystoupit ze své komfortní zóny, za něco se postavit. To mi nevadí, do lesa nějak proklouznu a bez ostatního se obejdu, i když se mi bude stýskat po kultuře a po zámcích. Možná, že se pokusíš zničit ty, kdo se testu nepodrobí tím, že jim znemožníš pracovat, školákům už jsi to udělal a prakticky nikdo s tím nemá problém. No i tomu se pokusím přizpůsobit, abych tvé tyranii unikla. Skromnost ale není špatná a chudoba cti netratí. Můžu pracovat doma a online. Možná, že dupneš i na přístup k potravinám – budu doufat, že si něco koupím od těch, kdo tohle podporovat nebudou a umožní lidem, aby si koupili jídlo.

Jediné, čeho se doopravdy bojím, je, že řekneš, že přístup ke zdravotní péči budou mít jen očkovaní nebo testovaní. Lékaře totiž v některých chvílích nahradit nemůžu. Nevyříznu doma na kuchyňském stole dítěti slepé střevo, neodstraním podezřelé znamínko. Nedivila bych se, že by něco tak zrůdného podpořili lékaři, kteří za ten rok a něco prokázali, že nemají žádnou páteř a přizpůsobí se jakékoli lži. Můžu jen doufat, že i mezi nimi se najdou ti, kdo dělají medicínu nikoli pro peníze, ale proto, aby vážně pomáhali lidem. Pak ještě mohu spoléhat na dobrou karmu a na to, že já a moji blízcí dožijeme v relativním klidu bez potřeby operace.

Milý státe, vím, že se urputně snažíš, vím, že za tebou stojí soudy, vím, že za tebou je armáda, policie, učitelé, zdravotníci, státní zaměstnanci, korporace a většina mlčící populace. Vím, že ti, kdo jsou v „odboji“, se ti jeví jako obtížný hmyz, který bzučí, ale neumí ani bodnout. To si asi mysleli i dřívější politikové, kteří ubližovali lidem – že jsou silní, neporazitelní a že je nikdo neodstane. Nakonec vždycky ale zlo padlo a zvítězila pravda a svoboda, byť jen dočasně, než se to špatné zase začalo drát k moci.

Proč se u nás nedemonstruje? Chce to změnit koncept!

Snadná odpověď na položenou otázku je: protože jsou Češi líní, lhostejní, pohodlní, sobečtí, hloupí a já nevím co. Přesně to byla moje první reakce, když jsem se včera dosti naštvaná vrátila z naprosto zbytečné až směšně trapné akce na Zelňáku. Když jsem si přečetla o masových protestech v Londýně, doslova jsem zuřila a už po tisící jsem se zadušovala, že to balím, že práce s tímhle materiálem tady u nás nemá cenu. Pak jsem si pobrečela a ještě ráno jsem zhnuseně brblala.

O protestech v Londýně nedokázala mlčet ani proradná mainstreamová média, tak byly velké. Mluvit pravdu ale novináři nezvládli – prý tisíce účastníků, no jasně.

Protestuje se i v Berlíně, a to proti despotickým snahám německé vlády ještě více koncentrovat moc a utáhnout lidem řětězy.

Když jsem se dosti vyvztekala na všechny ty hlupáky, kteří mají na svědomí zničení našeho světa, udělala jsem si kafe, pak druhé, třetí a u čtvrtého píšu tento blog. Říkám si, že je cesta, jak přivést na demonstraci lidi. Spočívá ve změně celého konceptu protestů.

Demonstrace „proti něčemu“ jsou k ničemu. Je třeba se sejít proto, že chceme, abychom žili dobře. Chceme, aby ti, kdo znají hodnotu svobodu, byli bráni kladně. Chceme, aby ti, kdo se nebojí a dají najevo svůj postoj, byli podpořeni, a aby se dál šířilo hlavní poslání: základem naší civilizace, našeho pokroku a všeho dobrého je lidská svoboda, důstojnost a volnost.

Je třeba skončit s řečníky. Když jsem včera poslouchala proslovy, ježily se mi chlupy a otvírala se mi kudla v kapse. Globalisti, vakcíny, testy, blablabla. Tohle přece nemůže zaujmout nikoho! Takže konec žvanění a předvádění se! To byla slepá cesta, zkusili jsme ji a nikam to nevedlo.

Zahoďme záporná hesla a transparenty! Namísto nich si vezmeme jídlo a pití a nabídneme těm, kdo budou tát vedle nás! Kdo potřebuje transparent, ať si na něj napíše něco pozitivního.
Čím řečníky nahradit? Já navrhuju koncert! Velký open air festival svobody a radosti! Tancujme v ulicích!

Potřebujeme rodiny a děti! Udělejme pro ně program! Ať děti kreslí na chodníku nebo ať skáčou přes švihadla. Ať jsou tam pro ně klauni a herci.

Vendula a David Zahumenští