250 let od významné valašské selské rebélie

Dne 16. 12. 2017 uplynulo 250 let, od velmi významné valašské selské rebélie. Důvodem rebélie byla snaha panství zrušit Nerozdílné hory Vizovské, sebrat právo užívání sedlákům a hory rozdělit mezi panství Zlín, Světlov a Vizovice. Centrem událostí se staly Želechovice. Za Marie Terezie byla snaha nerozdílné hory hostýnské, privatizovat panstvem a obrat sedláky o jejich práva. Do té doby měli sedláci právo brát z hor užitek: pást v horách dobytek, brát si listí na podestýlku, brát si dřevo na stavbu a topení, sbírat lesní plody, měli tam i hospodářská stavení, seníky, sušárny, moštárny,…

Sedláci měli i spoustu povinností, v polovině 18. století: robota, daně a poplatky, závislost na feudálech. Přitom mnoho gruntů bylo po 30 leté válce neobsazených, půda ležela ladem. Nastolením nových pořádků – zrušením privilegií – možnosti hospodářsky využívat lesy ( hory), ohrozilo panstvo ekonomickou existenci sedláků.

V roce 1748 došlo k rozhodnutí omezit práva sedláků a vyznačit hranice panství a zabránit sedlákům v užívání "nerozdílných hor vizovských." 1. října 1767 se zakopávaly hraniční kameny. Přišlo ale 700 mužů a kameny svezli na hromadu. Vrchnost začala zatýkat občany z Provodova, Želechovic, Lípy a Zádveřic. Negramotní Valaši ale nebyli hloupí. Poslali poselstvo k Marii Terezii do Vídně. Žádali dodržení svých prastarých práv. Dále žádali hejtmana v Uherském Hradišti, aby s dalším kladením kamenů vyčkal návrat poselstva z Vídně. Hejtman však sedláky nevyslyšel. Naopak, obsadil obce vojenskými posádkami. Cca 20 vojáků na každou obec. Domácí je museli živit a všude s nimi chodit. Vojáci kontrolovali, co se děje v obcích.

Ilustrační foto František Blaha

A začali znovu zakopávat hraniční kameny v ten památný den, 15. prosince 1767. Sešlo se 4 000 obyvatel, velitel jednotky dal obestoupit kameny kruhem, v místě dnes zvaném Na hrobech, a poslal pro posily – posádky ostatních obcí. Posádku z Provodova však zadrželi sedláci v lese. Ta přišla až bylo po všem. Aspoň se jim nic nestalo.  Velitel vojáků, bylo jich asi 100 + další posily posádek z jednotlivých obcí po 20 vojácích, dal střílet do 4 000 sedláků. Vystřílel 177 nábojů, spoustu lidí zranili, 5 zabili. Dokonce i 14 leté děvče. Neměli ale šanci, proti přesile 4 000 sedláků. Došlo k bitvě. Odhozená vojenská výstroj lemovala pak celý potok až do Želechovic na Faru. Želechovická fara se stala lazaretem, kde v jedné místnosti ošetřovali sedláky, ve druhé vojáky. Ono, nebylo to asi klasické potlačení selské rebélie. Valaši měli právo vlastnit zbraň, podle pamětníka p. Patáka ji ale mohli vlastnit jen majitelé pozemků a musela viset doma na stěně. Kontroloval to Fojt, později nazývaný starosta. Tedy, nevyplatilo se asi vojákům střílet do sedláků.   

Když se o konfliktu dozvěděla Marie Terezie, byla naštvaná, za pohanění armády, i za ztrátu na životech poddaných. Okamžitě odvolala krajského hejtmana v Uherském Hradišti. Dávala mu za vinu, že neměl právo použít armádu, a že nebyl v místě konfliktu přítomen. A nezkusil konflik vyřešit jinak. Nařídila okamžité vyšetřování, spousta lidí pak byla zavřená, dokonce až v obávaném vězení v Brně na Špilberku. Z Provodova chodili obvinění pěšky na Śpilberk do Brna k výslechům. Výslechy jsou zaprotokolovány a můžeme je i dnes číst v knize od faráře Mullera. Vrchnost tvrdě pátrala po vůdcích rebélie. Žádné neodhalila. Povstání bylo živelné. Lidé se srocovali po hospodách.

Ilustrační foto František Blaha

Hraniční kameny byly pak osazeny až v roce 1772. Došlo k rozhraničení Vizovských hor mezi panství Vizovské, Zlínské a Světlovské. Práva lidu byla pošlapána. Svobody se lid dočkal až zrušením nevolnictví. Ovšem hory se již k veřejnému užívání nikdy nevrátily. Velmi dobré, dobové informace sepsal provodovský farář, František Muller v knize "Boj za práva poddaných v horách Vizovických".

Jde o událost Valašského významu. Rebélie se účastnili poddaní ze širokého okolí. Až od Vsetína. Inu, Valaši byli zvyklí držet spolu. Pokud byla země v ohrožení, ať již to byly vpády turecké, tatarské, nebo maďarské povstání, panstvo pravidelně vždy uteklo, jak to vidíte i na nikdy nedobytém hraničním hradě Brumově, a Valaši se museli postarat sami o sebe.

Zpracováno dle přednášky Ing. Pavla Hurty.

Obecní úřad v Želechovicích u příležitosti oslavy památného dne upravil pietní místo, které je součástí budované naučné stezky Želechovice. Katastr obce Želechovic je dokonce mnohem větší, než katastr Zlína. Je zde krásná příroda a mnoho sirných léčivých pramenů. Doporučuji vrcholovou tůru Od Čertových skal k Rumové chýši. Oslavy – otevření památného místa se zúčastnilo mnoho občanů i z okolních obcí, dokonce i někteří starostové. Po proslovech na památném místě následovala přednáška v Rumové chýši, kterou obec nedávno zrekonstruovala. Pro velký nával a zájem bylo těžké se do Rumové chýše vůbec dostat. Lidi stáli i venku. Přednášku vedl známý historik Ing. Pavel Hurta.

Ing. Pavel Sýkora