Close
reklama
Jižní Valašsko a Vsetínsko

PARTNEŘI WEBU

PRÁVNÍ PORADNA

REKLAMA

TOP LIST OD 1.1.2007

Milionová dotace šla na ubytovnu, která se změnila v rodinný dům starosty (seznamzpravy.cz)
Aktuality seznamzpravy.cz

Na konci loňského září se lidé z východomoravské Horní Lidče v referendu vyslovili proti výstavbě nového domova pro seniory. Odmítavý postoj skoro dvou třetin hlasujících se tehdy dočkal odsouzení v médiích, valašská obec dostala ostudnou nálepku místa, kde se obyvatelům příčí spolužití se staršími občany.

Záchranka představila speciální sanitku pro transport novorozenců
Aktuality

Zdravotnická záchranná služba Zlínského kraje uvedla do provozu vůbec první vozidlo speciálně postavené pro transport novorozenců. Na těchto převozech záchranka spolupracuje s neonatologickým týmem Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně. V posledních pěti letech se k takovým transportům využívala sanitka jen mírně upravená, která už je na hranici své životnosti.   „Nové vozidlo svými technickými a užitnými parametry více vyhovuje našim potřebám přednemocniční neodkladné péče. Největším rozdílem je vnitřní uspořádání, především průchod z kabiny řidiče do ambulantního prostoru a jiné rozmístění zdravotnických přístrojů,“ popsal ředitel Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje Josef Valenta.   Právě tyto změny v ambulantním prostoru byly navrženy ve spolupráci s pracovníky novorozenecké JIP Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně pod vedením primáře Jozefa Macka. „Další viditelnou změnou je celkem pět míst k sezení včetně řidiče. V případě potřeby je tak nově možné spolu s dítětem transportovat i matku. Sanitní vůz je vybaven tak, že umožňuje provádět kompletní resuscitační i intenzivní péči během cesty,“ doplnil primář novorozeneckého oddělení Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně Jozef Macko. Pacient je vždy v transportním inkubátoru. Ten je majetkem zlínské nemocnice a do sanitky se nakládá bezprostředně před výjezdem.   [caption id="attachment_206541" align="alignnone" width="690"] Vybavení sanitky pro novorozence. Foto: ZZS ZK[/caption] Pro nejmenší pacienty vyjíždí novorozenecký tým do porodnic ve Zlínském kraji, tedy do Kroměříže, Uherského Hradiště, Vsetína a Valašského Meziříčí. Novorozenci ale mohou být převáženi i do specializovaných pracovišť v Brně, Olomouci či v Praze. Pro posádku to znamená výrazně delší čas, který v sanitce může strávit, a tak je ambulantní prostor nad rámec obvyklého vybaven i vlastním autorádiem a monitorem s celou řadou funkcí.   Zároveň se sanitkou pro novorozence Zdravotnická záchranná služba Zlínského kraje uvedla do provozu nové vozidlo v režimu rendez-vous. Seat Tarraco je už čtvrtým vozidlem stejného typu a provedení. Cílem je maximální jednotnost vozové techniky v kraji. Stejná vozidla už slouží ve výjezdových základnách v Rožnově pod Radhoštěm, Slavičíně a Uherském Hradišti. Dnes představený Seat Tarraco bude ve výjezdu ve Vsetíně. Celkové náklady na jeho pořízení dosáhly 2,162 mil. Kč, z toho 2,150 mil. Kč byla dotace z Fondu zábrany škod, zbytek pak hradila záchranka ze svého rozpočtu. [caption id="attachment_206540" align="alignnone" width="690"] Sanitka pro novorozence a nové vozidlo v režimu rendez-vous. Foto: ZZS ZK[/caption]   -tz-

Bohumila Orságová z Karolinky oslavila 95. narozeniny
Aktuality

Ve středu 28. ledna oslavila v plné síle své 95. narozeniny paní Bohumila Orságová. Ke gratulantům se připojil také starosta města Richard Holiš.   Setkání proběhlo v příjemné a srdečné atmosféře „Paní Bohuška si i v pokročilém věku zachovala neuvěřitelný elán a vitalitu, kterou nás doslova okouzlila. Zavzpomínala na svůj bohatý život a podělila se o své životní zkušenosti,“ uvedl starosta města Richard Holiš.   Paní Bohumila Orságová se narodila 28. ledna 1930 v malebné vesničce Hradisko v okrese Kroměříž. Se svým manželem Františkem začali společný život v jeho rodném údolí Kobylská, kde bydleli v domě jeho rodičů. V roce 1970 se rodina přestěhovala do bytu na ulici Raťkov. Vychovali zde devět dětí – čtyř dcery a pět synů.   Jak už to v početných rodinách bývalo, zcela se oddala péči o domácnost. Mimo jiné byla vášnivou chovatelkou drobného zvířectva, zejména králíků. Ve volných chvílích se věnovala vyšívání, luštění osmisměrek a čtení romantických knih a právě čtení románů se věnuje dodnes.   V Karolince žije celkem šest žen narozených v roce 1930. Nejstaršími obyvateli města jsou pak tři ženy a jeden muž narozených ještě o dva roky dříve.   -tz-

Galerie Vincúch vystaví díla klobouckého výtvarníka Zdeňka Mikesky
Aktuality

Mgr. Zdeněk Mikeska, 24. 8. 1929 – 12. 2. 2015   V pátek 14. 2. 2025 v 18 hodin bude zahájena v Galerii Vincúch vernisáží výstava z děl valašskoklobouckého výtvarníka Zdeňka Mikesky.   Zdeněk Mikeska byl zakládajícím členem Výtvarného spolku Vincúch. Dokud mu to zdraví dovolilo, plně se zapojil do všech výtvarných aktivit spolku. Svou poslední samostatnou výstavu uspořádal v červnu roku 2014 v Městském muzeu ve Valašských Kloboukách, kde představil soubor děl své celoživotní tvorby.   Zdeněk Mikeska žil ve Valašských Kloboukách, znal dobře zdejší kraj a obyvatele, byl studnicí vzpomínek na časy, které odvál čas. Napsal a vydal vzpomínkové knihy fejetonů O věcech a věcičkách, O lidech a lidičkách Valašskokloboucka a Hledání vody. O kvalitě jeho knih svědčí i fakt, že byl celý náklad knih čtenáři rozebrán. Známý a významný český spisovatel Ludvík Vaculík, když byl pozván do Valašských Klobouk na zahájení spolkové výstavy výtvarníků Vincúch při Mikulášském jarmeku v roce 2003, předčítal přítomným v Galarii G právě fejeton z knihy O věcech a věcičkách. Zdeňka tato „pochvala“ velmi potěšila a povzbudila k vydání další knihy fejetonů.   Určitě si někteří jeho žáci výtvarné výchovy na základní škole vzpomenou na to, jak dělali svému učiteli modely pro rychlé skici portrétů. Sám Zdeněk byl pyšný i na to, že učil dalšího velkého klobouckého výtvarníka Zdeňka Matyáše, který později vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. S láskou se chlubil školními kresbami a linoryty, které Zdeněk Matyáš vytvořil pod jeho vedením.   [gallery columns="5" ids="206756,206757,206758,206759,206760"]   Po ukončení pedagogické činnosti na Základní škole ve Valašských Kloboukách se plně vrhl na své velké koníčky, na které, jak sám říkal, neměl během učitelování tolik času. Povinnosti pedagogické a rodinné měly přednost před velkým světem umění. Svůj čas dělil mezi malířskou a grafickou tvorbu, psaní, fotografování a filatelii. Jak sám říkal, doháněl, co zmeškal v tvůrčí činnosti během své dlouholeté pedagogické praxe. Sám sebe charakterizoval jako neklidného hledače, který zkouší různé vyjadřovací techniky a způsoby výtvarné tvorby. Jeho seznam výstav není dalekosáhlý, jeho díla nevisí v žádných světových galeriích, ale jeho výtvarná tvorba je opravdová, vychází z nitra tvůrce, je plná experimentů a výtvarné fantazie.   Při návštěvě ateliéru Zdeňka Mikesky byl každý překvapen množstvím pláten a obrazů, které zde bylo možno zhlédnout. Jeho díla dodnes čekají na „objevení“, na to, aby byla z přítmí ateliéru vytažena na světlo výstavních síní. Mnoho znalců umění i každého obdivovatele výtvarného kumštu překvapí Zdeněk Mikeska svou šíří díla i kvalitou výtvarné tvorby.   Zdeněk Mikeska, měl svůj vlastní, osobitý způsob výtvarného vyjadřování. Nejdříve tvořil v duchu realismu, kdy maloval a kreslil realistické krajiny, portréty a zátiší. Jeho další tvorba nebyla vždy náležitě pochopena. Mnoho lidí chápe výtvarné umění jako líbivý popis světa, spíše jako líbivé vylepšování skutečnosti. Očekává se prostý popis. Zdeněk Mikeska však tvořil obrazy jinak, tvořil výtvarnou fantazií. Nepopisoval. Na jeho plátnech vidíme hru čtverců, obdélníků, kruhů a mnoha barevných přímek v různých barevných ekvivalentech. Tvořil též technikou drippingu. Tekoucí a kapající barvy vytvářely ve své konečné fázi na obrazech fantastické kompozice, které připomínají hudební skladbu. Maloval i čistou abstrakci, kde fauvisticky kladl barevné tóny na plátno a ty doplňoval gauguinovskou hutnou linií.  V závěru života se znovu vrátil ke svému geometrickému realismu. Námětem se mu stala žena, dívka, ale také i krajina a svět kolem nás.   Na zadní straně obálky knihy O lidech a lidičkách je Zdeňkova fotografie s přípiskem Klobučan Zdeněk Mikeska, a tak i zůstal v našich srdcích a vzpomínkách, Zdeněk byl ten pravý Klobučan, který své město a lidi a lidičky v něm vždy upřímně miloval a měl rád.   Přijďte se potěšit do Galerie Vincúch a připomenout si malířské dílo valašskoklobouckého umělce Zdeňka Mikesky.   Jste srdečně zváni.   Mgr. Jiří Ročák, předseda Výtvarného spolku Vincúch

Odkud se vzali Valaši a jak se jim žilo? Vysvětlí historik Pavel Mašláň
Aktuality

Odkud se vzali Valaši a jak se jim žilo? vysvětlí historik Pavel Mašláň

„Každodenní dřinu na poli by dnes vydržel jen málokdo.“

  Mgr. Pavel Mašláň je historik specializující se na dějiny zejména v oblasti Valašska. Je také autorem a spoluautorem několika publikací, které se věnují historii a kulturnímu dědictví Valašska. Studoval na gymnáziu ve Valašských Kloboukách a následně historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.   Od r. 2010 působí v Muzeu regionu Valašsko, nejprve jako lektor, následně jako kurátor a historik.  Jeho práce přispívá k hlubšímu porozumění regionální historie a kulturních proměn Valašska, a to jak prostřednictvím odborných publikací, tak i popularizačních přednášek a výstav.   Dlouhodobě bydlí v Sidonii, kde spoluzaložil a vede spolek Svatá Sidonie, který funguje za účelem podpory kulturního a společenského rozvoje osady.   Pane Mašláni, proč se našemu regionu vlastně říká Valašsko? Odkud se vzalo toto označení?   Název vychází z toho, že zde žili valaši, kdy původně toto slovo označovalo profesi pastevce ovcí. Právě salašnický způsob chovu ovcí, který se do našeho regionu rozšířil ze sousedních oblastí Karpat a místní lidé jej převzali, se stal typickým znakem našeho regionu. Poprvé se označení Valašska pro celý region objevilo během 30leté války v 17. století, kdy v našem kraji probíhala Valašská povstání a označení Valach se začalo používat pro všechny místní obyvatele bez ohledu na jejich obživu. Ale více se označení začalo používat, a to i mezi místními, až od 19. století.   Dá se říci, odkud přišli původní obyvatelé, o kterých máme nějaké písemné záznamy? Asi každý z nás slyšel příběh o příchodu obyvatel z Rumunska. Můžete to uvést na pravou míru?   Původ Valachů v Rumunsku je oblíbený mýtus, který se v regionu traduje na základě teorií některých badatelů z I. poloviny minulého století. Valašská kolonizace probíhající v kraji od 16. století nebyla příčinou vzniku nových sídel v krajině, ale vedla k rozšíření salašnického chovu koz a ovcí na místních horách. Tento, pro Moravu nový způsob chovu dobytka se šířil spolu s valachy z oblastí východních Karpat na Ukrajině, v Uhrách či v Polsku, kam se rozšířil v minulých staletích právě z Rumunska. Na Moravu přicházeli pastevci nejčastěji ze sousedních slovenských či polských oblastí, kde místní obyvatelé přejali salašnictví dříve. Příchozí pastevci časem splynuli s původním rolnickým obyvatelstvem, které si od nich osvojilo salašnický způsob chovu ovcí. Avšak salašnictví se nikdy nestalo zdrojem obživy pro většinu populace. Příchozí pastevci sice přicházeli v malých skupinkách, nejednalo se o masovou migraci. I tak se zde mezi valachy rozšířila pastevecká kultura, což se postupně začalo projevovat v místním nářečí, kroji, stravě, zvycích i architektuře. Každopádně většina místního obyvatelstva, která osídlovala region ve středověku, pocházela s největší pravděpodobností hlavně z českých zemí. [caption id="attachment_206382" align="alignnone" width="690"] Historik Mgr. Pavel Mašláň[/caption] Co říkají historické prameny o tom, jak se vyvíjelo osídlení tohoto území v čase? Předpokládám, že bylo výrazně řidší, než je tomu dnes.   Zdejší osídlení určoval ráz místní krajiny. Jako hornatá oblast s chudší půdou bylo území východní Moravy osídlováno až v pozdním středověku. Byly zde navíc rozdíly mezi oblastí středního a jižního Valašska. Kdy na jižním Valašsku se začala vytvářet síť vesnic už ve 13. století. Na Vsetínsku, kde byly tvrdší přírodní podmínky přibližně o století později. Založené vesnice byly malé, skládaly se z pár domů a několika desítek obyvatel. Středověká sídla byla v kraji zakládána v údolích toků, kde byla nejlepší zemědělská půda. Od 16. století začali lidé z těchto vesnic postupně osidlovat i okolní hory kvůli obživě, jelikož v údolích už pro ně nebyl dostatek půdy. V horách postupně vznikalo rozptýlené pasekářské osídlení, kde lidé na místě vyklučeného lesa zakládali pole a časem si stavěli i domy. Jednalo se o pasekářskou kolonizaci, a ta v různé intenzitě probíhala na Valašsku až do počátku 19. století. Tato kolonizace byla intenzivnější v oblasti Beskyd, Javorníků a Hostýnských vrchů. Během 17. století stav populace negativně ovlivnila třicetiletá válka a nájezdy Kuruců či Tatarů. Poté se situace stabilizovala a během 19. století začala místní populace výrazně růst, díky novým poznatkům v medicíně, zemědělství, hygieně, a i novým možnostem obživy, které přinesla průmyslová revoluce.   Často se říká, že jsou všechny rodiny v každé vesnici nějakým způsobem příbuzné, pokud bychom šli hlouběji do historie. Platí to?   Dříve byl počet obyvatel vesnic o hodně nižší než dnes, navíc lidé byli vázaní k panské půdě, takže se nemohli svobodně stěhovat a uzavírat sňatky mimo své okolí. Díky tomu byla na vesnicích větší příbuzenská vazba mezi jejich obyvateli. To si zároveň vybíralo daň na zdraví populace, kdy vzhledem k nedostatku „čerstvé krve“ byly mezi lidmi rozšířené chronická onemocnění, fyzické vady i nemoci psychického rázu.   Co bylo zdrojem obživy zdejších lidí?   V naprosté většině se lidé živili zemědělstvím. Jen ve větších městech žili specializovaní řemeslníci rozličných profesí jako kováři, bednáři, koželuhové, soukeníci, či lidé zaměstnaní u panské správy. Ale i řemeslníci často měli své zemědělské pozemky, aby se uživili. U zemědělců panovaly velké rozdíly, kdy zde byli zámožní fojti či sedláci vlastnící rozsáhlé pozemky, někdy provozující pily, mlýny, či hostince. Na druhé straně žili ve vesnicích chudí chalupníci, kteří měli pouze malé zahrádky a byli nuceni pracovat u bohatších rolníků jako nájemná síla. Základem obživy byly zemědělské plodiny, které si lidé vypěstovali, a to hlavně oves, pohanka, pak od počátku 19. století také brambory. Důležitým byl chov dobytka, ovcí, skotu, slepic, prasat. Kdy dobytek sloužil primárně jako zdroj vlny, vajec, či mléka. Na maso se porážel méně často, jelikož si málokdo mohl dovolit chovat ho v tak velkých počtech, aby pravidelně končil v hrnci na plotně.   Můžete zkusit popsat každodenní rytmus lidí? Co byly běžné starosti a radosti obyčejných rodin?    Život lidí se řídil ročním zemědělským cyklem navázaným na přírodu. Od jara do podzimu bylo hlavní starostí rodin obdělávat pole, zabezpečit si co nejlepší úrodu, a také zajistit píci pro dobytek, aby přežil zimu. Byla to těžká a namáhavá činnost, na které se podílela celá rodina a většina prací se vykonávala ručně. Během zimy, kdy na to byl čas, se lidé věnovali různým drobným řemeslům, jako výroba dřevěného nářadí, tkaní sukna, či opravě zemědělských nástrojů. Během dlouhých zim lidem zbývalo více času na společná posezení a vyprávění si příběhů či pohádek. Oddych od každodenní lopoty poskytovaly lidem různé svátky či oslavy, během kterých se potkávali a bavili. Ať už to byly církevní svátky, tradiční zvyky na vesnici související s ročním cyklem nebo rodinné oslavy. Dnes si život v minulosti rádi romantizujeme. Někdy slyším, jak to muselo být krásné a jednoduché žít v minulosti, kdy lidé byli více spjati s přírodou a žili ve vzájemné pospolitosti. Realita byla o poznání tvrdší a každodenní dřinu na poli by dnes vydržel jen málokdo. I vztahy mezi lidmi nebyly stále harmonické, stejně jako dnes se vyskytovaly mezi sousedy i v rodinách konflikty, hádky a rozepře někdy gradující až k násilí.   Jakého věku se lidé obvykle dožívali?   Vzhledem k těžkému životu, nedostatečné stravě a absenci medicíny se lidé dříve dožívali daleko nižšího věku, než je dnes běžné. Situace se začala zlepšovat až ve II. polovině 19. století, díky novým poznatkům v medicíně, či hygieně, které postupně pronikaly i na Valašsko. Předtím byl úspěch, když se člověk dožil 50 let, jen malá část populace překročila tento věk. V populaci také panovala vysoká dětská úmrtnost, do 18. století se téměř polovina dětí nedožila dospělosti. Až díky novým medicínským poznatkům či třeba očkováním se v 19. století výrazně snížila kojenecká úmrtnost. Dříve měli rodiče hodně dětí, i protože počítali s tím, že část z nich se dospělosti nedožije.   Od kdy se považovalo dítě za samostatné a získalo nějakou zodpovědnost?   Děti v minulosti zdaleka neměly dnešní bezstarostné dětství, kdy by si jen hrály a byly obletovány rodiči. Jakmile byly jen trochu soběstačné, začaly být zapojovány do chodu domácnosti. Pomáhaly s méně náročnými pracemi, pásly husy či jiný dobytek a jak rostly, tak jim bylo přidáváno i práce. Vzhledem k tomu, že rodiny byly početné a matka od rodiny měla svojí práce nad hlavu, měli starší sourozenci na starost mladší. Proto některé děti braly jako vysvobození povinnou školní docházku, kdy ve škole unikly každodenním povinnostem doma.   Jak jsou Valaši v historických pramenech popisováni, co se týká jejich povahových rysů nebo vlastností - byli v něčem jiní?   Zprávy o lidech v regionu často uvádějí, že lidé jsou zde zarputilí až tvrdohlaví, zároveň ale přátelští. Sice chudí, ale ochotní pomoci druhým a podělit se i o to málo, co vlastní. Ta zarputilost nejspíše vyplynula ze života na horách, kdy zdejší příroda nedala lidem nic zadarmo a oni si svou obživu museli vydobývat s velkou námahou. V souvislosti s tím je zmiňována i fyzická zdatnost a otužilost Valachů. Lidé zde byli zároveň dost konzervativní a s nedůvěrou hleděli na novoty. V 19. století tak například dalo hodně úsilí místní inteligenci (lékaři, učitelé, úředníci) přesvědčit zdejší populaci o prospěšnosti modernizace zemědělství (jako hnojení, používání moderních pluhů, pěstování pícnin), důležitosti vzdělání, či hygienických nařízení. V 19. století je mezi místní populací zmiňována rozšířenost jednoho nešvaru, a to alkoholismu. Tento problém se týkal mužů, žen i dětí. Místním poskytoval levný alkohol únik z tvrdého všedního života, což často vedlo i k zadlužení rodin a ztrátě majetku.   Je známo, že obzvlášť tady na Valašsku má stále svůj velký význam víra, tedy kostel. Jinde je spíše na ústupu. Čím to, že zrovna tady jsou lidé s vírou historicky tak provázaní?   To je zajímavá otázka a zároveň složitá. Víra v nadpřirozeno měla mezi obyvateli vždy silnou pozici, a to ať ve formě návštěv kostela nebo pověrčivosti lidí. Právě obracení se na Boha lidem poskytovalo útěchu při zmiňovaném těžkém životě.  Během národního obrození se česká společnost ve městech začala vymezovat vůči katolicismu, který si spojovali s Habsburky, zatímco tady na konzervativním venkově lidé víru neopouštěli. Důležitá byla také pozice evangelíků, kteří svoji víru potajmu praktikovali i přes zákaz od rekatolizace za 30leté války až po vydání tolerančního patentu v roce 1781, který povoloval i evangelické náboženství. Mezi evangelíky se tak udržela silná sounáležitost s jejich náboženstvím. Dnes je velké zastoupení věřících v regionu nejspíš dáno tím, že obyvatelé jsou zde konzervativnější oproti větším městům a více lpí na tradicích a zásadách vštěpovaných rodiči.   Máte pocit, že způsob života našich předků se do nás nějak propisuje i dnes?   Tak třeba zmíněná náklonnost lidí k alkoholu se v místní populaci nadále silně vyskytuje. Ale co si budeme říkat, není to zrovna věc, kterou bychom se měli pyšnit. Z pozitivnějších vlastností si myslím, že i dnes jsou zde někteří lidé pracovití, houževnatí a šikovní, co si poradí za každé situace. Zároveň zde žijí lidé přátelští, ochotní si pomáhat a co srdečně přivítají i přespolní, pokud teda nejsou z Prahy (úsměv).   Kdybyste mohl jeden den strávit v minulosti. Do jakého období byste se přenesl a proč?   Asi do časů Valašských povstání v I. polovině 17. století. To z důvodu, že z tohoto období nemáme mnoho informací o životě obyčejných lidí. Navíc v kraji tehdy žili výrazné osobnosti jako Albrecht z Valdštejna či Jan Adam z Víckova. Byl to pro region těžký čas. Kvůli probíhající rekatolizaci se místní populace odhodlala bránit své svobody a víru se zbraní v ruce a celé Valašsko tvrdě postihovaly odvetné nájezdy císařských vojsk. Zajímalo by mě to z hlediska profesního. Do jaké míry má představa o důvodech a průběhu povstání, co jsme si vytvořili na základě historických pramenů, reálný základ. Nebo zda jsme jako historici úplně mimo.   Mohl byste nám prosím ve zkratce vysvětlit, o co při Valašském povstání šlo (alespoň co víme)? Je to téma, které se ve škole moc neučí.   Jedná se o období za třicetileté války, kdy po porážce českých stavů na Bíle Hoře roku 1620 zůstali obyvatelé panství na východě Moravy v opozici vůči katolickým pánům a s kolísající intenzitou vedli boje proti císařskému vojsku až do roku 1644. Povstání proti císaři a jeho snahám o rekatolizaci a omezování práv poddaných ze strany katolické vrchnosti bylo, co do rozsahu i trvání, největším na našem území během třicetileté války. Jádrem povstaleckých oblastí bylo Vsetínsko, Meziříčsko a Lukovsko, na počátku se k povstalcům připojili i poddaní z Brumova.   První fáze povstání začala roku 1620 a trvala do roku 1622, Valaši spolupracovali s vojskem sedmihradského šlechtice Gábora Bethlena. Ale poté, co ten uzavřel s habsburským císařem mír, se povstalci ocitli osamoceni a jejich odboj se utlumil. Další vlna povstání proběhla poté, co na Moravu roku 1626 dorazilo dánské vojsko generála Mansfelda bojující proti císaři. Valaši Dány po jejich příchodu začali podporovat. Ale po odchodu dánského vojska roku 1627 byli rebelové opět zpacifikováni. Poslední fáze povstání nastala s příchodem švédského vojska generála Torstensona na Moravu roku 1642, kdy Valaši opět začali podporovat spřátelenou evangelickou armádu. Ale většina švédského vojska musela na podzim roku 1643 Moravu opustit a povstalci tím přišli o ochranu. V lednu roku 1644 vpadlo na Vsetínsko císařské vojsko pod velením generála Buchenheima. Poslední boj povstalců se odehrál u Vsetína 26. ledna 1644 a Valaši v něm byli poraženi. Definitivní tečka za povstáními byla poprava vůdců rebelů z celého Valašska, která se uskutečnila vzápětí po bitvě.   Jako historik nejlépe vidíte, jak rychle se mění způsob našeho života. Myslíte si, že kráčíme správným směrem?   Co je to správný směr? Pro každého může tento termín představovat něco jiného. Na dnešní době je pro mě skvělé právě to, že každý máme možnost volby a rozhodujeme sami za sebe. Nemluvě o tom, že dnes se materiálně máme tak, jako nikdy v minulosti. Naše životní úroveň byla pro obyčejné lidi před sto lety něco nepředstavitelného. Bohužel spousta lidí si to neuvědomuje, ani si toho neváží. Každopádně žijeme také v čase, kdy dochází k určité transformaci starých pořádků. Dosavadní fungování státu, hospodářství, celé společnosti i přírody se mění vlivem vícero faktorů. Svět se mění a my se tomu budeme muset přizpůsobit. Jakým směrem se vydáme, záleží na každém z nás. Nejsem ani optimista ani pesimista, spíš to beru realisticky. V minulosti se lidé potýkali s daleko většími problémy, než je s nadsázkou zdražování másla. Když lidé chtěli, tak je dokázali překonat a fungovat dále.   -dř-

Valašská skupina Janušak představuje nové album a videoklip
Aktuality

Hudební seskupení Janušak se na valašské hudební scéně pohybuje už několik let. Její členové se hlásí k rockovým kořenům a prezentují se vlastní tvorbou v poněkud netradičním pojetí.   V minulých dnech vydala kapela druhé, řadové album s Názvem o nic nejde. Opět na něm najdeme osobitou hudbu se zajímavými texty. Přestože příležitostí pro vystoupení podobných formací s postupem času ubývá, Janušak v letošním roce čeká několik produkcí, na kterých písně z nového alba představí na živo.   Skupina hraje ve složení Honza Slovák (kytara, zpěv), Jindra Houdek (basa, zpěv, samply) a Ondra Šťastný (bicí).   Pokud vás tvorba Janušaku nějakým způsobem osloví, můžete je kontaktovat na mailu:  janusakhl@seznam.cz   Novinku a doprovodný klip si můžete poslechnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=3EPORXBc9CA   Album k poslechu zde: https://open.spotify.com/album/6pzOde1zYltwmwhfjCAmZz?si=QSpaGPZeRcer6Lfd3BRpbQ   -tz-

Jak to vypadá na trhu s nemovitostmi? Co pro Vás máme?
Aktuality PR ČLÁNEK

Krátký vhled do pár roků zpět:   Realitní trh jde poslední leta stabilně vzhůru. Když si vzpomeneme na dobu před pandemií, tak ceny šly stabilně nahoru. V období pandemie se na pár měsíců trh zcela zastavil. Nikdo nekupoval, což je logické, protože jsme měli prostě strach z toho, co bude. Od roku 2020 během pandemie trh extrémně rostl a bylo to hlavně díky velmi levným hypotékám, slabé nabídce a vysoké poptávce. Tento trh rostl až do kraje roku 2022, kdy přišla další rána v podobě války na Ukrajině. Během tohoto roku přišla korekce trhu, na některých místech šly ceny i dolů. Experti na nemovitosti říkali, že nám bude trvat okolo 5 let, než se ceny dostanou na „covidové“ ceny. Nicméně nacházíme se momentálně v bodě, kdy už na těchto cenách jsme. Cenové skoky u nás na Valašsku se projeví s menším odstupem času oproti větším městům. Rok 2024 byl na realitním trhu formou uvolnění, větší poptávky a postupném nárustu cen nemovitostí. Tento trend bude pokračovat i v roce 2025 a jen čas ukáže, jaký skok nás ve skutečnosti čeká. Tato slova potvrzuje i článek na Novinkách (Ceny bytů letí vzhůru. Loni zdražovaly dvojciferným tempem).   Situace na hypotečním trhu   Tento trh je přímo závislý na realitním a je to velmi úzce propojeno. Hypoteční úvěry se v jednu dobu dostaly až na 7 % v období nejvyšší inflace. Postupně ČNB začala podnikat kroky k proti inflačním opatření a celkové sazby na úvěrech šly pomalu dolů. Momentálně máme nejnižší sazby za poslední 3 roky, které se pohybují okolo 4,65 % z celkové částky. Tyto sazby okolo 5 % už nebyly tak děsivé a lidé, co čekali na snížení začali opět nakupovat v roce 2024. I z toho důvodu máme trend zvyšování cen. Bankovní domy mají dostatečné množství klientů. I když ČNB stabilně snižovala sazby o procentní body, tak v rámci komerčních bank se to moc neprojevilo. Sazby mají jít pomalým tempem dlouhodobě dolů, ale nepočítejme nějaké extrémní snížení o 1-2 %. Banky své klienty mají, jsou v kladných číslech a nemají potřebu sazby moc snižovat. Pokud uvažujete o koupi nemovitosti a máte možnost ji zafinancovat, na nic nečekejte, protože za půl roku si můžete připlatit o desetitisíce a na úrokových sazbách to v podobě splátce ani nepoznáte, zda máte o desetinu procenta více nebo méně.   Jak jsou na tom ceny bytů a domů   V posledních dvou letech se na Valašsko pár bytů postavilo, kde se ceny pohybují v rozmezí 55-65 tisíc za m2. Když to dám do jednoduchého příkladu, tak byt s celkovou plochou 100 m2 bude v průměru stát okolo 6 milionů. Byt s poloviční plochou 50 m2 bude stát kolem 3,4 milionu (samozřejmě záleží na stavu dané nemovitosti).   Rodinné domy před rekonstrukcí s průměrnou zahradou se potom pohybují okolo 4-5 milionů. Nedávno jsem řešil novostavbu u Uherského Brodu v obci Nezdenice a tam se cena vyšplhala na 11 milionů, což u nás na Valašsku novostavba klasického bungalovu bude vycházet okolo 6-8 milionů.   Zde přikládám orientační růst cen nemovitostí v rámci následujících let (pokud nenastane žádná mimořádná událost).   ·         Zde jsem klientce počítal financování pomocí družstev cenu za byt v původní stavu na 2.800 000,- O tomto financování se rozepíši více v následujících měsících, protože nepotřebujete žádnou bonitu a je v posledních letech velmi oblíbené. ·         Zde jsem chtěl jen ukázat příklad toho, kde ceny nemovitostí můžou být za 3,5,10 a více let.     Co pro Vás máme k prodeji?   1.    Byt v Brumově-Bylnici, 75 m2, 3+1 po kompletní rekonstrukci, cena: 4.150 000,- k jednání   [gallery columns="4" ids="206089,206087,206088,206086"]   2.    Prodej dvou chat na Jeleňovské, Valašské Klobouky, před rekonstrukcí, 43 m2 a 33 m2 s vlastními pozemky, cena: 750 000,- a 850 000,- k jednání   [gallery columns="4" ids="206146,206147,206148,206150"]   3.    Prodej stavebního pozemku ve Vlachovicích, 850 m2, cena 990 000,- k jednání.   [gallery columns="4" ids="206090,206091,206092"]   4.    Prodej RD ve Francově Lhotě, část Pulčín, 4+1, garáž, altánek, vinný sklep, 1000m2 pozemek, 3.500 000,- k jednání   https://www.youtube.com/watch?v=qUW3qSDrggI  

Finance & Reality Valašsko

Tel.: 775 922 933 email: fnvalassko@gmail.com

Najdete nás na Facebooku i Instagramu

  -pr článek-

Další parkovací místa pod plovárnou v Luhačovicích zpřístupněna
Aktuality

Město Luhačovice rozšiřuje možnosti parkování pro veřejnost v centru o dalších 56 parkovacích míst. Na základě dohody mezi městem a společností Lázně Luhačovice, a. s.. byla ukončena nájemní smlouva na garážované stání parkoviště u Městské plovárny na ulici Solné, které je nově k dispozici všem řidičům.   Podle slov starosty Mariana Ležáka je cílem města postupně navyšovat možnosti efektivního parkování jak pro potřeby obyvatel, tak návštěvníků. „Je to součástí naší dlouhodobé strategie, která reaguje na rostoucí potřebu parkovacích míst. Cena parkování není navýšena, režim parkování je stejný jako v nadzemní části parkovacího domu, včetně zvýhodněné první hodiny parkování,“ uvedl starosta. Další zlepšení v oblasti parkování je na dohled. Město aktuálně dokončuje výstavbu nového parkoviště za nákupním střediskem, které během následujících měsíců přinese dalších 67 parkovacích míst.   -tz-

Dálnice D49 – aktuální informace o výstavbě
Aktuality

Myšlenka na dálniční propojení valašského regionu sahá až do období první republiky, kdy se v rámci plánů na rozvoj dopravní infrastruktury uvažovalo o moderních silničních spojích mezi průmyslovými centry. Po druhé světové válce a zejména v 60. a 70. letech byly některé úseky plánované D49 zahrnuty do širší koncepce dálniční sítě tehdejšího Československa, ale nikdy se nedostaly do fáze realizace. Po roce 1989 a po rozpadu federace se znovu objevila potřeba kvalitního spojení Moravy se Slovenskem, což vedlo k obnovení plánů na D49 jako součásti strategické infrastruktury.   Plánovaná trasa má odlehčit přetíženým silnicím nižších tříd, zvýšit bezpečnost a podpořit ekonomický rozvoj regionu. Přestože se o její výstavbě hovoří již několik desetiletí, realizace projektu narážela na řadu komplikací, včetně ekologických námitek a administrativních překážek.   Jak vypadá aktuální situace? Kdy se řidiči konečně dočkají nové dopravní tepny? Zeptali jsme se za Ředitelství silnic a dálnic Mgr. Lucie Trubelíkové: „Stavba dálnice D49 patří již historicky mezi velmi komplikované stavby ŘSD, a to jak na přípravu, tak na samotnou realizaci stavebních prací. Aktuálně jsme po letech soudních sporů s odpůrci stavby zprovoznili aspoň část prvního úseku mezi Hulínem a Holešovem v délce 10 km. Další sedmikilometrovou část první stavby dálnice D49 předpokládáme zprovoznit letos v první polovině roku. Dále připravujeme stavbu dálničního úseku D49 z Fryštáku do Vizovic, který je rozdělen na čtyři samostatné stavby. Navazující úsek z Vizovic až po státní hranice se Slovenskem již připracujeme jako silnici I. třídy. V roce 2015 byla zpracována studie, na jejímž základě v roce 2016 centrální komise ministerstva dopravy rozhodla, že dálnice D49 bude ukončena na mimoúrovňové křižovatce u Vizovic a dále bude pokračovat silnice I. třídy bez středových svodidel s označením silnice pro motorová vozidla. Přístup bude přes mimoúrovňové křižovatky.“  

Přehled připravovaných staveb dálnice D49 a navazující silnice I. třídy I/49

  D49 4902.1                    Fryšták - Lípa, 1. etapa 1,7 km) D49 4902.2                    Fryšták - Lípa, 2. etapa (9,3 km) Pro první a druhou etapu tohoto úseku probíhá intenzivní příprava, v rámci které již bylo požádáno o vydání územního rozhodnutí.   D49 4902.3                     Fryšták - Lípa, 3. etapa (3,7 km) Pro stavbu třetí etapy výstavby dálnice mezi Slušovicemi a Lípou 4902.3 proběhla zjišťovací studie a nyní je zpracovávána nová dokumentace EIA.     D49 4903.1                       Lípa – Vizovice Zde jsou již hotové celoroční biologické a zoologické průzkumy a nyní probíhá jejich aktualizace.   I/49 4903.2                    Vizovice – Pozděchov I/49 4904                       Pozděchov – Horní Lideč I/49 4905                       Horní Lideč – hranice ČR/SR Navazující tři úseky původně plánované dálnice D49 z Vizovic až na Slovensko jsou od roku 2017 připravovány jako silnice I. třídy. Celkem se jedná o 25 kilometrů, které jsou rozděleny do tří úseků. Jde o mimořádně náročný projekt v těžkém terénu Vizovické vrchoviny. Počítá se zde s několika tunely a mimoúrovňovými křižovatkami (MÚK Pozděchov a Horní Lideč) a dvěma odpočívkami.   Aktualizovaný informační leták: Vizovice – Pozděchov  ZDE. [gallery size="medium" ids="206176"] Aktualizovaný informační leták: Pozděchov – Horní Lideč ZDE. [gallery size="medium" ids="206177"] Z aktuálních dat ŘSD vyplývá, že dálnice, která by ústila až do Horní Lidče by se měla začít stavět v roce 2033 a otevřena by měla být v roce 2036.   Dálnice D49 je však projekt, který se již rodí několik desetiletí a naráží na řadu překážek – od ekologických námitek přes legislativní průtahy až po problémy s financováním. Přestože se v posledních letech podařilo posunout výstavbu některých úseků kupředu, stále zůstává mnoho otazníků ohledně finálních termínů dokončení i konečné podoby celé trasy.   Pro obyvatele Valašska a přilehlých oblastí zůstává D49 klíčovou dopravní stavbou, která má potenciál nejen zlepšit dostupnost regionu, ale také podpořit jeho hospodářský rozvoj. Otázkou však zůstává, zda se podaří překonat všechny zbývající překážky a kdy se řidiči konečně dočkají komfortního spojení, na které čekají už několik generací.   -dř-

Smrtelná nehoda. Cyklista (85) se srazil v Luhačovicích s řidičem (93)
Aktuality

V pondělí 3. února krátce před jedenáctou hodinou dopoledne došlo v Luhačovicích v prostoru křižovatky ulic Nábřeží, Pod Kamennou a U Šťávnice ke střetu osobního vozidla s cyklistou. Řidič automobilu měl 93 let, cyklista 85 let.   „Na místě zasahovaly všechny složky IZS. Pětaosmdesátiletý cyklista svým zraněním později po převozu do nemocnice podlehl. Dechová zkouška u řidiče vozidla byla negativní. Okolnosti této nehody a přesnou příčinu šetří zlínští kriminalisté společně s dopravními policisty,“ uvedl mluvčí policistů Ivan Mikulka.   V souvislosti s touto dopravní nehodou žádají policisté případné svědky, kteří by mohli přispět k objasnění této události, třeba i poskytnutím palubních kamer, aby se obrátili na Policii ČR na telefonním čísle 974 666 451 nebo na linku 158.   -tz-

Evropská komise ohrožuje trh s kotli. Požadavky nereálné, diskuze žádná
Aktuality

Návrh Evropské komise na novou směrnici o Ekodesignu přináší zásadní hrozbu pro výrobce kotlů a kamen na biomasu (dřevo, peletky, dřevní brikety). Navržené emisní a technické požadavky by mohly vyřadit až 90 % výrobků z trhu a dramaticky zvýšit jejich cenu. Pokud by směrnice vstoupila v platnost v navržené podobě, omezila by soběstačnost domácností a zvýšila jim náklady na vytápění.  

Požadavky nereálné, diskuze žádná

  „Nereálný nápad Evropské komise hází klády pod nohy všem výrobcům kotlů a kamen v Česku i celé Evropě. Navržené parametry popírají samotné fyzikální zákony a jsou mnohdy nesplnitelné,“ říká Ing. Vladimír Stupavský, předseda Klastru Česká peleta.   Podle něj by nové podmínky mohly z trhu vyřadit 90 % kotlů a kamen na tuhá paliva, zatímco zbylé by výrazně zdražily. „Komise navrhuje emisní limity, které nejsou technicky dosažitelné ani při využití nejmodernějších technologií. Například limit pevných částic (PM) 3 mg/m³ je výrazně přísnější než současné standardy a není reálně splnitelný. Výroba kotlů podle těchto požadavků by znamenala obrovské náklady na nové technologie, které se promítnou do pořizovacích cen pro domácnosti,“ dodává Stupavský.   Kritické je také navrhované snížení emisních limitů oxidu uhelnatého (CO) a oxidů dusíku (NOx), které by vedlo k vyřazení většiny současných spotřebičů. Zásadní problém představuje i povinné zavedení automatického řízení spalování (ACC) u všech lokálních ohřívačů prostoru na pevná paliva. To by z trhu vyloučilo jednoduchá kamna i krby na dřevo a přineslo problémy pro spotřebitele v oblastech bez spolehlivého přístupu k elektřině.  

Dřevo jako klíčový obnovitelný zdroj

  V souvislosti s revizí směrnice Ekodesign se v médiích objevují nepřesné informace o údajném zákazu topení dřevem. To však není pravda – reálnou hrozbou nejsou zákazy, ale nastavení takových podmínek, které činí moderní lokální topidla na biomasu nedostupnými pro běžné domácnosti. I ministr životního prostředí Petr Hladík nedávno jasně vyvrátil šířící se hoax o zákazu topení dřevem: „Dřevo je obnovitelný zdroj energie a zákaz jeho využívání se nechystá – ani v Česku, ani na úrovni Evropské unie. Proto vás prosím, investujte do moderních kotlů na dřevo, ať už na kusové dřevo, brikety, nebo pelety,“ uvedl ministr pro Českou televizi a na výstavě Infotherma dne 20. ledna 2025   „Za posledních 10 let došlo díky inovacím a probíhající výměně zastaralých kotlů a kamen k rapidnímu snížení emisí. Stávající přísné legislativní prostředí už zajišťuje dostatečné regulace. Namísto dalšího zpřísňování by měly evropské instituce konečně podpořit edukaci uživatelů a důslednější kontrolu skutečně problematického spalování,“ upozorňuje Ing. Zdeněk Lyčka, prezident Asociace podniků topenářské techniky. Dřevo je přitom klíčovým obnovitelným zdrojem v mnoha regionech Evropy a hraje zásadní roli v energetické soběstačnosti. V některých oblastech je topení dřevem hlavním způsobem vytápění domácností, a moderní technologie umožňují jeho účinné a nízkoemisní využití. Jen v České republice používá dřevní paliva k vytápění přes 2 miliony lidí.  

Výzva k revizi návrhu

Klastr Česká peleta, Asociace podniků topenářské techniky i mezinárodní asociace Bioenergy Europe vyzývají Evropskou komisi k okamžité revizi návrhu a realistickému nastavení podmínek. Požadují: • Úpravu emisních limitů – zejména zrušení nesplnitelného limitu 3 mg/m³ PM a revizi přísných požadavků na CO a NOx. • Dostatečné přechodné období, minimálně do roku 2030, aby se výrobci mohli novým podmínkám přizpůsobit. • Zachování biomasy jako klíčového obnovitelného zdroje, který pomáhá snižovat závislost na fosilních palivech. • Odstranění povinnosti automatického řízení spalování (ACC) pro všechna lokální topidla, aby na trhu zůstaly dostupné i moderní zdroje na dřevo fungující bez elektřiny. • Harmonizaci testovacích metod s již zavedenými normami (např. EN 16510), aby nedocházelo k právní nejistotě a dodatečným nákladům pro výrobce.  

Česká republika musí hájit dostupné vytápění

Zástupci členských států EU budou o návrhu jednat už 12. února. „Je klíčové, aby Česká republika chránila dostupnost, účinnost a ekologičnost vytápění dřevem. Změny nesmí vést k tomu, že si běžné domácnosti nebudou moci dovolit moderní topidla využívající lokální ekologická paliva a budou odkázány pouze na přípojky plynu nebo elektřiny,“ uzavírá Vladimír Stupavský. Pokud EK své návrhy nepřehodnotí, hrozí drastické omezení trhu s biomasou a také ohrožení tisíců pracovních míst v celém odvětví.   -tz-

„S rakovinou děložního čípku se setkáváme častěji, než bychom chtěli,“ říká gynekolog MUDr. Radek Laža
Aktuality

Více než osm stovek žen v České republice každoročně vyslechne od lékaře, že onemocněly rakovinou děložního čípku. Její výskyt má v posledních letech náznak mírného sestupu, ale i tak se s ní gynekologové setkávají častěji, než by chtěli. Alarmující je, že ročně v důsledku tohoto onemocnění umírají více než tři stovky žen.   Lékařům gynekologicko-porodnického oddělení Vsetínské nemocnice pomáhá v diagnostice rakoviny děložního čípku moderní přístrojová technika. „V ambulanci máme nejmodernějšími kolposkopy, které nám umožňují vizuální kontrolu děložního čípku, a společně s cytologickým stěrem, stěrem na lidský papilomavirus (HPV) a biopsií zachytit přednádorové, a někdy, bohužel, i nádorové změny na děložním hrdle,“ vysvětluje gynekolog MUDr. Radek Laža.   Podle stupně přednádorových změn jsou lékaři schopni nabídnout pacientkám například konzervativní postup sledování změn, to se týká zejména mladších žen, které ještě nerodily. „V případě těžších změn poté doporučujeme expertní kolposkopické vyšetření nebo excizní řešení většinou ve formě takzvané konizace, tedy krátkodobého zákroku v celkové či lokální anestézii, kdy provedeme odstranění postiženého místa například elektrickou kličkou. Pokud máme histologicky potvrzený zhoubný nádor děložního čípku, odesíláme pacientku do onkogynekologického centra, kde ji čeká expertní ultrazvuk a dle rozsahu postižení operace či kombinace radioterapie s chemoterapií při pokročilém inoperabilním nálezu,“ dodává MUDr. Laža.   Časná stádia rakoviny děložního čípku jsou asymptomatická, bezpříznaková. „Později ale dochází k nepravidelnému krvácení mimo menses či při pohlavním styku, mohou  se vyskytovat různé druhy výtoků. Pokud je nádorové onemocnění rozsáhlejší, může docházet např. k otokům dolních končetin či přítomnosti krve v moči,“ informuje Laža. Výskyt invazivního nádoru je nejčastější mezi 35. až 45. a mezi 60. až 65. rokem života. U mladších žen je na vině především přetrvávání infekce lidským papilomavirem (HPV), u starších žen kromě HPV i zanedbávání pravidelných preventivních podmínek u gynekologa a často také ignorování varovných příznaků.   Lidský papilomavirus má zhruba 130 druhů, přitom nejsou všechny škodlivé. „Rizikové jsou například typy HPV 16 a HPV 18, jejich výskyt není raritní. Infekci prodělá osmdesát procent žen, u většiny ji imunitní systém během několika let sám odstraní. Největším problémem je přetrvávání infekce, což je zhruba u sedmi procent žen, ale existují i další rizikové faktory. Například začátek pohlavního života před šestnáctým rokem věku, větší počet sexuálních partnerů, kouření, poruchy imunity,“ komentuje MUDr. Laža.   Účinnou prevencí, jak předcházet onemocnění, je očkování proti HPV viru, a to jak u mladých dívek, tak i chlapců. „U žen, které jsou očkovány ještě před prvním pohlavním stykem, klesá riziko o více než devadesát procent, také u žen, které již měly pohlavní styk, se jedná o významný pokles, zhruba o polovinu. V zemích, kde se očkuje již delší čas, sledují pokles výskytu tohoto onemocnění,“ hodnotí gynekolog.  

Ze zdravotních pojišťoven

  Program prevence rakoviny děložního čípku   Program je zaměřen na ženy od 15 let a zahrnuje pravidelné každoroční gynekologické prohlídky s cytologickým vyšetřením, které pomáhají odhalit přednádorové změny a rakovinu děložního hrdla v raném stadiu. Za účelem záchytu většího počtu případů je screening rozšířen o HPV test prováděný v konkrétních věkových skupinách, který zvyšuje významnou měrou citlivost screeningu karcinomu děložního hrdla. Od 1. 1. 2024 je screeningový HPV test hrazen z prostředků veřejného zdravotního pojištění všem ženám v 35., ve 45. a také v 55. roce života.   Očkování proti lidskému papilomaviru   Očkování proti lidskému papilomaviru (HPV) je plně hrazeno z prostředků veřejného zdravotního pojištění dětem ve věku od 11 let do dovršení 15 let. Od roku 2022 je hrazeno i v případě překročení věkové hranice 15 let, pokud došlo k odložení aplikace jedné nebo více dávek z důvodu nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce. Ostatní děti do 18 let a dospělí si hradí očkovací látku a její podání přímo v režimu samoplátce, mohou ale od pojišťoven získat příspěvek.   -tz-

Zledovatělé silnice na Valašsku čistil ledořez
Aktuality

Nebezpečná, místy nepravidelně přerušovaná, ledová vrstva se vytvořila v polovině ledna na některých výše položených krajských silnicích na Vsetínsku. Jízda po tomto povrchu byla pro motoristy náročná, vozidla včetně autobusů se při průjezdu silně otřásala. Šlo především o úseky z Prostřední Bečvy na Pustevny a z Velkých Karlovic ke státní hranici se Slovenskem, které z důvodu pravidel Chráněné krajinné oblasti Beskydy není dovoleno ošetřovat chemicky, ale jen posypem inertními materiály.   „I když to znamená zvýšené náklady, rozhodli jsme se reagovat na požadavky obcí i dopravců a souhlasili jsme, aby SÚS Valašska objednala pro rozbití ledu a vyčištění povrchu vozovek speciální ledořez,“ informoval ředitel Ředitelství silnic Zlínského kraje Bronislav Malý. Běžná technika, kterou v kraji používají organizace Správa a údržba silnic, totiž na odstraňování ledové vrstvy na vozovce nestačí.  

Speciální ledořez

  Ledořez je zvláštní silničářské zařízení s tvrdými ocelovými noži, které rozrušují vrstvu ledu na vozovce. Rozbitý led lze potom radlicí shrnout k okraji komunikace. Ledořez bývá tažen výkonným traktorem. Silničáři si jej objednali u firmy Milata Technology, která má sídlo v okrese Frýdek-Místek. [caption id="attachment_206063" align="alignnone" width="690"] Traktor s ledořezem. Foto: ŘSD[/caption] Dvoudenní nasazení ledořezu 23. a 24. ledna bylo úspěšné a stav uvedených silnic na severovýchodě Zlínského kraje se podstatně zlepšil. Náklady na zásah ledořezem dosáhnou necelých 200 tisíc korun. K najímání uvedené techniky došlo ve Zlínském kraji v minulosti již několikrát, naposledy v roce 2023.   -tz-

TIPY NA AKCE

Z PRVNÍ RUKY

INZERCE, NABÍDKY

TOP REKLAMA