V pátek 11. září a v sobotu 12. září proběhne na Vsetíně tradiční Valašské záření. Dvaadvacátý ročník multižánrového festivalu, který nabídne v centru města zábavu pro celou rodinu, pořádají Dům kultury Vsetín ve spolupráci s městem Vsetín.   „Věřím, že si lidé festival užijí i přes omezení související s ochranou před onemocněním COVID- 19,“ uvedl starosta Vsetína Jiří Růžička.   „Diváky čeká zajímavý kulturní program, například Naďa Urbánková s kapelou Bokomara, Dan Bárta a Illustratosphere nebo Anna K. Jediný placený koncert bude v pátek v budově domu kultury, kde vystoupí kapela No Name. Rád bych také všechny pozval na sobotní Tajný koncert. Já osobně už vím, kdo vystoupí a mohu prozradit, že je se na co těšit,“ přiblížil místostarosta Pavel Bartoň. [caption id="attachment_83159" align="alignnone" width="690"] Dan Bárta a Illustratosphere[/caption] Letošní rok čeká Valašské záření speciální návštěvní řád, který je a bude průběžně přizpůsobován platným nařízením Ministerstva zdravotnictví ČR.   „V centru města budou vytvořeny dva oplocené sektory, a díky tomu budeme mít pod kontrolou počet návštěvníků,“ vysvětluje ředitelka Domu kultury Petra Vaňková a pokračuje: „Letošní Záření bude také jiné například v tom, že dojde k omezení počtu stánků. Nebude zkrátka o konzumu, ale o kultuře.“   [gallery columns="5" ids="83155,83156"] Kvůli festivalu čekají centrum města změny v dopravě: Od čtvrtku do neděle bude uzavřena ulice Svárov, v místech od křižovatky s ulicí Tyršova po Dolní náměstí, pro veškerý silniční provoz. Zastávka MHD „Vsetín - náměstí“ bude pro oba směry od čtvrtečního podvečera do pondělního rána přemístěna na ulici na Příkopě (u prodejny Albert).   Program Valašského záření ZDE.   -tz-

Luhačovjan David Kranz je zručný kovorytec, který předává zkušenosti v oboru také mladým talentům jako středoškolský učitel na Střední škole Centrum odborné přípravy technické Uherský Brod. Letní prázdniny ale věnoval z velké části práci na zakázce pro Senát Parlamentu ČR, pro který vyráběl exkluzivní dárkový předmět určený těm nejváženějším osobnostem. Ač to rytec původně netušil, první z kazet se zdobeným symbolickým klíčem od Senátu putovala jako oficiální dar americkému ministru zahraničí Miku Pompeovi.   Jak vnímáte, že šel Váš výrobek jako dar tak významné osobě?   Je to obrovská prestiž, je fajn, že člověk ví, že po něm něco takového zůstane. Je to ale jako spousta věcí o náhodě, že jsem se k tomu dostal.   Jak k tomu došlo?   Senát oslovil pana akademického sochaře Miroslava Kováříka z Ratíškovic, aby navrhl výtvarnou podobu klíče. On si naši školu pamatoval z burzy středních škol, kde jsme se prezentovali, a tak se na nás obrátil, jestli by se to u nás mohlo realizovat.   Co bylo dál?   Pan Kovářík oslovil ředitele našíškoly pana Ing. Ladislava Kryštofa a ten doporučil mě. Původní myšlenka byla, že to budou realizovat pod mým vedením naši studenti, ale školy byly nejdřív zavřené kvůli koronaviru a pak byly prázdniny, takže ta realizace nakonec byla na mně. Ze senátu totiž chtěli mít první sadu pěti klíčů dodanou už do září. Tak jsem na tom ve spolupráci s dalšími lidmi strávil přes léto víc než měsíc práce.   Jak se postupovalo?   Nejprve mi udělal můj kolega a kamarád pan Martin Bártek na 3D tiskárně model klíče z umělé hmoty, aby se podle něj dala vyrobit forma. Muselo to být ale na několik kusů, k tomu se dodělala část také z vosku. Zvlášť se totiž připravuje to pole se lvem podle vyrytého znaku, který se připravil samostatně. Lev je pak na výsledném odlitku sice patrný, ale musí se podle těchto kontur na konečný výrobek znovu vyrýt, aby reliéf vypadal tak jak má. Takže každý klíč je v tomto opravdu originál.   Materiál je jaký?   Je to konstrukční ocel, ze které se běžně lije. Pan Kovářík udělal návrhy, ze kterých si senát vybral. Uvažovalo se i o verzi, že celý klíč by byl jakoby rezavý, zalakovaný a na něm naopak výrazné stříbrné pole s lvíčkem a logem senátu. Nakonec ale vybrali kompletně zlatou variantu. Ono to pokovení ve skutečnosti ale není zlato, jen má zlatou barvu.   [gallery columns="4" ids="83082,83081,83080"]    K tomu je ta kazeta. Tu dělá kdo?   Tu jsem dělal sám, jen čalounění zadáváme, panu Žandovskému do Hluku, který dělá tyto věci i na pistole pro zbrojovku a má v tom bohatou praxi. Kazety daly hodně práce, vlastně víc než klíč. Samotná práce na klíči nebyla tak dlouhá, ale jde o to, že je tam spousta různých technologií a technologických postupů a na ně se musíčekat. Odlívalo se v Popovicích u pana Dědka a pokovení (zlacení) zajistila firma JK nástroje z Podolí.   Do toho shonu náhle přišel požadavek na klíč pro Pompea?   Napadlo je v Senátu, že by to byl hezký dárek už pro něj. Ale bylo to nečekané, měl přijet už v půlce srpna. V úterý večer jsem si tak šel pro odlitky, ve středu mi volali, že dalšíúterý to už potřebují v Praze. Já ale ani nevěděl, pro koho to má být, jen že už je to potřeba. Bylo potřeba nejen vyrýt lva. Klíč měl jít ještě na zlacení, takže pro mě následovalo 48 hodin soustavné práce, aby se to vůbec stihlo. Všechno se naštěstí dalo uspíšit a podařilo se to.   Na kolik vůbec vyjde kompletně vyrobit ten klíč s kazetou?   Na necelých 30 tisíc. Když si ale spočítáte, kolik jsem s tím strávil času, řeknete si, že děcka co chodí brigádně točit zmrzlinu vlastně vydělají víc. Všechny ty technologie to hodně prodražují, kromě rytí a výroby kazety musíte předem vymyslet konkrétní postupy. Samotné vyrytí lvíčka trvá tak patnáct hodin. Podle vyrytého originálu ho odlijete, pak ho děláte znovu podle těch kontur. Ale musíte počítat s chybami v odlitku. Takže ve finále jde spíše o prestižní záležitost.   Jak jste se vlastně dostal ke kovorytectví?   Původně jsem vystudoval učební obor s maturitou Mechanik-seřizovač na škole, kde dnes učím. Tehdy to bylo střední odborné učiliště. Škola je od počátku spojena s Českou zbrojovkou v Uherském Brodě, kde jsem pak i nastoupil do výroby. Podařilo se mi dostat se odtud na dvouletou stáž do Ameriky k firmě Colt, známému výrobci historickýchpalných zbraní. Zde jsem se dostal k prvním pokusům o rytiny, ale spíše do dřeva. Po návratu pro mě ve výrobě nebylo místo, tak jsem v ČZ a.s. dělal nějakou dobu normovače. Snižovali ale stavy a mě oslovil můj někdejší mistr ze školy, jestli bych nešel učit, protože jsem měl i maturitu a dobrou praxi.   Nepotřeboval jste další kvalifikaci?   I když jsem s kovorytectvím i výrobou ve zbrojním průmyslu měl zkušenosti, musel jsem si dodělat výuční list. Jako kovorytec jsem byl samouk, začínal jsem na té stáži v Americe. Takže potom jsem si dodělal i výuční list jako rytec kovů a puškař, taky doplňující pedagogické studium abych to mohl učit. No a učím už 19 let na SŠ-COPt Uherský Brod obor Technik puškařa obor Uměleckořemeslné zpracování kovů. Taky máme na škole možnost dálkového studia oboru Nástrojař- rytec kovů a puškař, které vyučuji. Díky specializaci a jedinečnosti oborů navštěvují naši školu žáci opravdu ze všech koutů naší republiky a máme i pár studentů ze zahraničí. Obor rytectví má i dnes perspektivu a doufám, že se řemeslo i v době moderních technologií udrží.   Jaké je uplatnění, pokud člověk třeba přímo nebude rytcem?   Může třeba přejít i na šperkařinu, zlatnictví, či restaurátorství. Spíš než zlatničinu ale chodí naši absolventi pokračovat ve studiu na restaurátora kovů do Turnova. Nebo jedna velmi šikovná studentka pak šla na obor Zubní laborant. Neměla tolik té výtvarné fantazie, ale skvěle se naučila techniku, takže byla oceněna jako nejlepší laborantka za historii téškoly a strčila do kapsy všechny, kdo tam šli z gymplu.   Co když se chce člověk živit rytectvím?   Chce to hlavně trpělivost a neustálé pracovní a tvůrčí nasazení. Dlouho trvá, než se člověk prosadí a dostane se na úroveň, kdy se může tímto řemeslem živit. Záleží to na množství času, který je člověk ochoten řemeslu věnovat. V řemesle nejde jen o samotné rytí, jde o tvorbu návrhů, znalost mnoha různých technologií a taky v neposlední řadě o jednání se zákazníkem.   [gallery columns="4" ids="83086,83085,83084"]   Jak dlouho trvá krásně rytím něco vyzdobit? Na noži, který mám teď rozdělaný, jsem dělal už cca 160 hodin a ještě není hotový. Vždycky jde i o velikost ryté plochy a o zvolenou techniku rytí. U střelné zbraně můžete vyrýt něco malého na dno zásobníkové schránky, nebo třeba ozdobit celou zbraň. O rytí zbraní je neustále zájem, ale já se věnuji hlavně výrobě a rytí nožů ve spolupráci s panem Ladislavem Mikulkou a jeho synem Davidem Mikulkou, který je i můj bývalý žák.   Jaké nástroje ke zdobení používáte? Ryje se rydly. Jedná se o nástroje z nástrojové oceli, já osobně používám HSS Co5. Samozřejmě jde o to, do jakého materiálu ryjete. Ale dá se dělat i technika mikro frézkou.   Na nožích sám pracujete, jak jste říkal. Děláte i něco dalšího, třeba přímo pro někoho z místních nebo pro nějakou budovu v Luhačovicích?   Pro jednoho z místních jsem dělal zdobený nůž. Teď dělám jako koníček i mědirytiny nejznámějších luhačovických staveb. Začal jsem kapličkou u kolonády, jako nejstarší budovou areálu lázní. Chtěl bych vydat limitovanou sérii tisků a nabídnout je k prodeji. Ještě nemám finální verzi, ale první tisky už jsme zkoušeli a nevypadajíšpatně. Myslím, že by to mohlo lidi zaujmout, hlavně různé sběratele nebo nadšence architektury luhačovických staveb.   Zdroj snímků k článku: N. Synek, Senát  ČR, archiv D. Kranze Autor: Nikola Synek

Ministerstvo zdravotnictví zareagovalo na zhoršující se epidemickou situaci a od čtvrtka 10. září zavedlo povinné nošení roušek až na některé výjimky ve všech vnitřních prostorách staveb mimo bydliště a ve společných prostorách škol. Nadále také platí celostátní povinnost nosit ochranné prostředky v prostředcích veřejné dopravy.   Roušky jsou povinné mimo bydliště nebo místo ubytování (např. hotelový pokoj). V případě budov škol, školských zařízení a budov vysokých škol se povinnost vztahuje pouze na společné prostory těchto budov (např. chodby a záchody). Výjimku z povinnosti mají například děti do dvou let, děti a pedagogové v mateřských školách, hospitalizovaní pacienti, osoby při provádění autorského díla, moderátoři, sportovci v době tréninku nebo soutěže, snoubenci v průběhu obřadu a další.   Ministerstvo zdravotnictví nařídilo od 10. září povinnost nošení roušek:   - uvnitř všech budov mimo bydliště nebo místo ubytování (například hotelový pokoj), - ve společných prostorách uvnitř škol a školských zařízení, - v prostředcích veřejné dopravy (MHD, meziměstských autobusech a vlacích, taxislužbách), - při vnitřních hromadných akcích při jakémkoliv počtu účastníků,  

s výjimkou:

V letošním školním roce mohli studenti Středního odborného učiliště ve Valašských Kloboukách ocenit první etapu vnitřních designových změn. Výmalba dvou pater budovy, které na sebe stylově navazují, prosvětlila chodby a navázala na právě dokončenou Volnočasovou místnost. Také vstup do jídelny získal nový kabát a naznačil, jak bude vypadat další etapa úprav v této střední škole.   „Škola nabízí možnost zapojení žáků do změn vzhledu nejen školy, ale také tříd. Například studentka Ema Měřičková, žákyně třetího ročníku oboru Veřejnosprávní činnost, se rozhodla vylepšit bílou stěnu okolo nástěnky ve třídě zajímavou grafikou, tyto aktivity vítáme a jsme za ně rádi,“ dodal Mgr. Pavel Hrabina, ředitel školy.   [gallery columns="5" ids="83009,83010,83011,83012,83013"] Foto: Mgr. Tereza Bělašková   -tz-  

Luhačovice zvítězily v soutěži „O keramickou popelnici“, která oceňuje obce a města nejlépe třídící odpad v předešlém roce. Prvenství si lázeňské město připsalo v kategorii obcí od 1 501 do 15 000 obyvatel. Ocenění za vítězství převzal starosta Marian Ležák spolu s ředitelem TS Luhačovice Josefem Pučalíkem na slavnostním vyhlášení výsledků 7. září na zámku v Bystřici pod Hostýnem.   „Jsem rád, že Luhačovice se po minulém druhém místě opět vrátily na 1. příčku v této soutěži. Děkuji všem občanům, že vzorně třídí odpad a podporují tak rozvoj ekologie v našem městě,“ poznamenal starosta Marian Ležák.   Kromě symbolické keramické popelnice získaly Luhačovice jako vítěz také 30 000 Kč na další rozvoj odpadového hospodářství. Hlavním kritériem pro hodnocení bylo v soutěži množství vytříděných odpadů na jednoho obyvatele, ale i počet tříděných komodit na území jednotlivých obcí a měst. Zohledněny byly i hustota sběrné sítě nebo sběr kovových odpadů. Samotné hodnocení pak bylo provedeno na základě údajů poskytovaných obcemi do systému EKO-KOM v rámci jejich pravidelného vykazování za stanovené období.     Za Luhačovicemi skončily ve stejné kategorii na druhém místě Šumice, třetí místo obsadil Bánov. Vítězství v dalších kategoriích získalo mezi městy nad 15 000 obyvatel Uherské Hradiště, mezi obcemi do 1 500 obyvatel nejlépe třídily Vigantice. První mezi malými obcemi do 500 obyvatel pak byly Bořenovice, na stupních vítězů je doplnily stříbrný Rudimov a bronzová Oznice.   Na jednoho obyvatele Zlínského kraje připadlo za loňský rok 22,5 kg vytříděného papíru, 14 kg plastů, 13 kg skla a 0,3 kg nápojových kartonů. Celkově jde o téměř 50 kg vytříděného odpadu na každého obyvatele kraje, což je meziroční nárůst o bezmála 3 kg oproti roku 2018.   -tz-

Téměř půlkilometrový úsek krajské silnice III. třídy bude ještě v tomto roce rekonstruován v Sidonii, pohraniční osadě, která je místní částí města Brumova-Bylnice. Ředitelství silnic Zlínského kraje zde bude investovat do zkvalitnění dopravní infrastruktury přibližně 9,5 milionu korun.   Předmětem díla je stavební úprava silnice III/05751 v celkové délce 423 metrů v Brumově-Bylnici, místní části Sidonie, která se nachází na samé hranici se Slovenskou republikou. Začátek řešeného úseku je u budovy bytového domu čp. 35, konec je před budovou bývalé sklářské kolonie.   Situace stavby, foto: Město Brumov-Bylnice  

Silnice se dočká nového odvodnění

Dopravu budou řídit semafory

V pátek odpoledne zasahovali profesionální hasiči z Valašských Klobouk u nehody 2 osobních automobilů a 1 motocyklu na ulici Cyrilometodějská ve Valašských Kloboukách.   „Na místě nehody byly všechny složky integrovaného záchranného systému. V době příjezdu hasičů byl zraněný motorkář v péči zdravotníků. Hasiči provedli protipožární opatření a kužely ohraničili místo nehody. Následně začali usměrňovat dopravu,“ uvedl mluvčí hasičů Roman Žemlička.   [gallery columns="5" ids="82798,82799,82800,82801"] Místo dopravní nehody, foto: HZS   Nehoda se stala v době dopravní špičky a na silnici 1. třídy. Objízdné trasy ve městě Valašské Klobouky se brzy zaplnily a na jedné z nich situaci navíc zkomplikoval porouchaný autobus. Řidiči často volili objížďku až přes Lačnov.   -red-

Zážitky, turistika, chuťovky ze sušeného ovoce, ale i kulturní zážitky  a hlavně oddych na Vás čekají v turisticko-zážitkovém dni ve Vlachovicích na jihu Valašska. Spolek DOKOPY společně s majiteli početných vlachovských sušíren a majiteli dalších významných staveb pro Vás chystají pátý ročník této ojedinělé akce, a to na tuto sobotu 5. září 2020. Zajímavé technické stavby, z nichž některé jsou i dvě století staré, se v tento den otevřou veřejnosti a turistům.   Ve Vlachovicích a Vrběticích bylo v roce 1940 okolo 25 sušíren ovoce. Ještě dnes je posledních osm dřevěných sušíren rozesetých po vysokých stráních a sadech. Díky majitelům a Spolku Dokopy  má obec Vlachovice nejvíce funkčních sušíren ovoce z celé ČR i SR.   V sobotu 5. září se můžete vydat pěšky, nebo na kole poznávat jejich historii, příběhy a kouzlo i krásu jihovalašské krajiny. Vyrazit můžete odkudkoliv, kde vede turistická trasa po vlachovských sušínách. Hlavním kulturním a občerstvovacím místem je nová roubená sušírna DOKOPY, kde nejen můžete nabrat síly do dalšího putování, ale kde uvidíte i nejnovější tradiční sušírnu na Valašsku s některými zajímavými technickými prvky.   Nedaleko se nachází další zajímavá stavba - Sušírna sv. Františka, rodiny Fryzelkú, která byla první zachráněnou a zrekonstruovanou sušírnou na Vlachovsku. Její majitelé v ní sice suší i různé druhy ovoce, ale po většinu roku především různé druhy bylin.  Na své farmě KVĚTOMLUVA byliny pěstují v certifikované BIO kvalitě na ploše 7000 m2. Ve své provozovně je dále zpracovávají do různých forem výrobků. Při této akci zde představí své nové speciální výrobky – BYLINNÉ KÁVY KVĚTOMLUVA. Nahlédnout tak můžete nejen na jejich bylinné políčka, ale koupit si i bylinné výrobky přímo z jejich bylinných políček. Ochutnat zde můžete i jejich speciality  - jedlé květy a i některé jejich výrobky. Pro děti i dospělé je zde nachystána vědomostní bylinná soutěž. Tu nesmíte minout😊     Rozhodně si taky nenechte ujít krásnou Vaňatkovu sušírnu ve Vrběticích, díky majitelům je krásně opravena do původního stavu z doby jejího vzniku a to i včetně šindelové střechy a starého typu pece. Suší se v ní starobylým způsobem.   Sušírna Raků z vlachovských pasek – má svoje skryté kouzlo a pamatuje spoustu veselých příběhů. Je velice kvalitně a k historii velmi citlivě opravena, je stále vybavena původní technologií sušení a jen vkročit do ní – znamená vstoupit do doby, kdy vlachovští pasekáři se živili vyhlášeným sušeným ovocem.  Počkejte, až ucítíte vůni sušeného ovoce, nebo pečených zemňáků z pece…Majitelé si pro Vás nachystali i různé občerstvení a speciality.   Po trase ovšem nezapomeňte navštívit i ostatní čtyři sušírny, nejsou sice opravené, jsou v různém, často i velmi špatném stavu, ale jsou na nádherných místech a vypovídají mnohé o této krajině, lidech i dobách. Jedná se o nejstarší sušírnu Míčovu, dále Petrů a Hrabicovu. Určitě navštivte i Sušírnu Šimoníkovu, je sice opravena, ale pec byla již zbourána a neplní svůj účel, přesto vše stále má v sobě své kouzlo. Stojí v krásném místě v trnkovém sadě s jezírkem vysoko nad Vlachovicemi. Majitelé si pro Vás nachystali i bohaté občerstvení jako například skvělou slivovici, speciality z udírny, nebo čepované pivo, které po výšlapu zde určitě přijde vhod.   Ve Vlachovicích ale v tento den můžete navštívit a vidět mnohem více. Vlachovské muzeum lidové kultury a tradic vlachovska - najdete ho ve vlachovské usedlosti z 19. stol. Určitě Vás překvapí svou bohatou sbírkou a zajímavostmi. Usedlost získala ocenění Lidová stavba roku 2016.   https://www.facebook.com/o.s.dokopy/posts/1351389918402696   Navštívit můžete i místní vlachovickou pálenici. Voní to zde slivovicí a můžete zhlédnout pálenici v provozu a technické vybavení této důležité stavby v obci, včetně další, již novější sušírny ovoce z 80. let 20. stol.   Kousek od Vaňatkovy sušírny můžete navštívit i Farmu Vrbětice. Farma pana Pavla Šeligy chová ovce a hovězí dobytek okolo Vrbětic. Je zajímá a významná citlivým, šetrným přístupem ke krajině a chovu zvířat a i tím, že zde mají kompletní zařízení na praní ovčí vlny. To můžete v tento den zhlédnout.   Za návštěvu rozhodně stojí i Bednářské muzeum BEDNÁŘSTVÍ FRYZELKA, které bylo v roce 2018 otevřeno ke příležitosti 90 let od založení rodinné firmy. Muzeum Vám nabídne i originální občerstvení: kotlíkový guláš, nebo tradiční bednářskou svačinu, dále slivovicu 2 roky vyzrávanou v dřevěném sudu a nebo i  burčák. Rovněž zde proběhne křest nové knihy, bednáře pana Josefa Fryzelky, BEDNÁŘSTVÍ VČERA, DNES I ZÍTRA.   K sušírnám patří i zpěv a valašská lidová zábava. „Proto se mezi sušírnami, muzeem a pálenicí  budou pohybovat „šikovné cérky a robky ve vlachovském kroji z folklórního souboru Dokopyjan a spousta dalších muzikantů.   Tak 5. září si udělejte čas a vydejte se do Vlachovic – obce plné sušíren a zajímavostí! To jen tak nezažijete!     -tz-

Skupina ŠAMAT  vychází na světlo s novým Singlem s nímž vypouští ruku v ruce i videoklip na píseň Kruh. Na detaily jsme se zeptali zpevačky Katky.   Jak vlastně vznikla myšlenka, že se pustíte do takového projektu? Po úspěchu z minulého roku, kdy jsme vydali debutové album, jsme přemýšleli, co dalšího našim fanouškům nabídneme. Jelikož jsme měli rozpracovaných pár písniček, ale do dalšího alba jsme se hned pouštět nechtěli, rozhodli jsme se vydat pouze dva singly. Poté bylo v diskuzi, jakým způsobem bude zpracován klip.   Můžeš nám trochu přiblížit Váš nový klip, kdo v něm vystupuje? Klip pojednává o manželství, které se vlastně nachází v nějakém kruh. Nemůžou z něj ven a nikdo vlastně nechce do vztahu ani vložit víc než dává. V klipu se kromě členů kapely objeví i herec Radim Fiala a herečka Andrea Hoffmannová, kterým moc děkujeme, že do toho s námi šli.   Kdo na klipu pracoval a jak to vlastně celé probíhalo? Na klipu pracovala režisérka Marta Santovjáková Gerlíková, kameramani Dan Krcha s Honzou Pavelkou. Natáčení probíhalo kvůli počasí v několika dnech. Nicméně i přes nepříznivé počasí jsme s výsledkem velmi spokojeni. Byla to super zkušenost a velký zážitek. Velké poděkování však patří všem, kdo nám pomohl dotáhnout do konce i projekt na hithit.cz a tím přispěl i na tvorbu tohoto klipu.   https://youtu.be/D_mep3U24jo