V Brumově-Bylnici narazil v noci 29. 12. 2018 osobní automobil do stromu. K nehodě osobního automobilu na ulici Jos. Polácha v Brumově ve směru na obec Návojná byla vyslána jednotka profesionálních hasičů z Valašských Klobouk, která na místě zasahovala od 22:39 hodin.

Dopravní nehoda v Brumově-Bylnici                foto: HZS

„V době příjezdu hasičů byla na místě nehody Policie České republiky. Vozidlo bylo poškozené po nárazu do stromu a řidič si stěžoval na bolesti v oblasti krční páteře. Vzápětí přijelo sanitní vozidlo, kterým byl zraněný řidič převezen do nemocnice k dalšímu vyšetření," popsal mluvčí hasičů Roman Žemlička.

Dopravní nehoda v Brumově-Bylnici                foto: HZS

Hasiči provedli protipožární opatření a vyteklé provozní kapaliny zasypali sypkou sorpční látkou. Dne 30. 12. 2018 v 1:16 hodin bylo poškozené vozidlo naloženo na vůz odtahové služby a znečištěná silnice byla uklizena.

-tz-

Na konci léta se Klobůčky připojily k oslavám 90. výročí Dráhy prezidenta Masaryka. Pro mě koleje jako koleje, ale vzpomněl jsem si na chvalozpěvy zúčastněných o smysluplnosti dráhy, ekologickém provozu, prosperitě přivezené na podvozcích vagonů do našeho zaostalého kraje, i rozhodl jsem se podpořit železnici a svěřit jí svých 88 kg živé váhy za cenu 505,- Kč k přepravě mezi Prahou a rodným městem. Vlakem jsem nejel dobrých dvacet let a nepředpokládal jsem, že by se ze základních principů na tomto dopravním prostředku cokoli výrazně změnilo. Volba padla na mezinárodní rychlík Bečva. Mezinárodní asi proto, že za Střelnou přejíždí euro-asijskou hranici.

Už samotný průnik parčíkem k „Hlaváku" oficiálně zvaným Vrchlického sady, kterému ale nikdo neřekne jinak než Sherwood, by vydal na samostatný příspěvek, ale to nechám na jindy. Na nádraží jsem se dostavil asi s hodinovým předstihem, který jsem považoval za dostatečný ke zvládnutí veškerých úkonů spojených s odjezdem. První lehčí komplikace nastala už při zakoupení jízdenky, kdy z deseti přepážek byla otevřena pouze jedna a slečna prodávající se evidentně nehodlala při této činnosti servat. Trvalo téměř třicet minut, než jsem se dostal na řadu a poté vyplul do haly před informační cedule, na kterých bylo číslo vlaku, směr, čas odjezdu a nástupiště. Vše jsem správně identifikoval a čekal na poslední nejdůležitější informaci: z kterého nástupiště odjedu. Jak přibývaly minuty a krátil se čas, bylo zajímavé, že u všech vlaků tato položka naskakovala, jenom u toho mého nikoli. Šest minut do odjezdu a...nic. Přistupuje ke mně holohlavý muž v baloňáku a nabízí ke koupi hodinky. Je jasné, že ještě před pěti minutami byly na cizí ruce. Kombinace počínajícího vypětí a stresu generují směrem k dotyčnému pohled sériového vraha a větu: „Táhni do hajzlu". Čtyři minuty do odjezdu a na tabuli naskakuje nástupiště 4 S. Jak jsem si nastudoval během čekání S znamená sever. Vyrážím. Hra začala.

Hlavu hore, ideme vlakom
Zanechavše za sebou vyděšené důchodce, kteří po pobytu ve Františkových lázních mrskali poléčenými umělými kyčelními klouby z plných sil a stěží rozdýchávali nastavený časový limit národního dopravce k nástupu do vozu, obsadil jsem mezi prvními místo ve vagonu. Již zvenčí bylo vidět, že se struktura vozů změnila. Chyběly kupé se šoupacími dveřmi, červenohnědým koženkovým potahem sedadel a zeleným linoleem na podlaze. Výrobky naší bratrské země - kružítka, kladiva a klasů (DDR) evidentně v Evropě dosloužily, ale předpokládám, že manažeři ČD nezaháleli a nyní již tyto retro vagony brázdí koleje Indie či západního Bhútánu. Nicméně na vstupních dveřích do vagonu mě zaujal nalepený letáček s fotkou třech mladých asi slovenských cool lidí s textem „Hlavu hore, ideme vlakom". Cuklo to a dali jsme se do pohybu. Po necelých čtyřiceti minutách jízdy mezi Kolínem a Pardubicemi začal vlak zpomalovat a po chvíli zcela zastavil. Uprostřed polí jsme se z hlášení a informačního displeje dozvěděli, že došlo k drobné poruše a že za cca 15 minut pojedeme. Po dvaceti minutách došlo k upgradu informace a sdělili nám, že došlo k poruše většího rozsahu a pojedeme asi za hodinu. Ti zběhlejší, hlavně občané slovenské národnosti vzali útokem pojízdný stoleček s občerstvením a vše co bylo k pití a jídlu během chvíle vykoupili. Vzápětí jsem pochopil. Po hodině a půl nám bylo oznámeno, že došlo k rozsáhlému výpadku zabezpečení trati a že pojedeme nejdříve za tři hodiny. Podařilo se mi z pojízdného občerstvení vydolovat poslední dva lahváče Šariš - jídlo i pití v jednom. Rezignoval jsem poté, kdy vypnuli elektřinu a ve vagonu začala rapidně klesat teplota. Jak jsem vzápětí pochopil, s výpadkem el. energie došlo také k odstávce média, které pohánělo ve vagonech kde co, a tím byl stlačený vzduch. V Siemensu rádi pracují s lidmi. Svého času montovali Hitlerovi plynové komory, ale nějak to nedopadlo a přešli tedy na výrobu vagonů. Zde se pravděpodobně prosadil absolvent nějaké strojní fakulty, nejspíš Báňské, který se zamiloval do kompresorů, kompresoroven s frekvenčními měniči, auditů stlačeného vzduchu a tlakových válců. Z vagonu nešlo vyjít přes automatické dveře ani na WC. Po další hodině se pomocí kouzelného klíče do vozu vlomila průvodčí a oznámila, že to vezmeme přes Kolín a poruchu objedeme, jen co nás připojí dieselová lokomotiva. Za půl hodiny jsme se rozjeli. Dozadu. Po asi deseti kilometrech zastavili, rozsvítilo se a ozvaly se důvěrné zvuky „tlakování systému Liazky". Reproduktory ožily hlášením, že to pomalu projedeme dopředu, objížďka nebude a je již možno použít WC.

WC mísa v antivandalovém provedení (vlevo) vs. její předchůdce

Dva Šariše mně udělaly z močového měchýře tvar i tvrdost pětistovky žárovky, takže jsem se zaťatými zuby a grimasou smutného klauna vešel na WC. První, co mně blesklo hlavou, bylo, že tu natáčeli reklamní spot na pissing. Mimo stropu bylo možné v této místnosti nalézt kapalinu vylučovanou ledvinami v barvě od světle žluté až po temně jantarovou opravdu všude. Zaujalo mě však i samotné provedení WC. Ty staré porculánové klozety měly rantl a pedál, který po sešlápnutí skýtal ze dna mísy rozkošný obraz míhajících se pražců. Teď na mě civělo nerezové podtlakové cosi, které postrádalo ten zahnutý okraj svého předchůdce. Ba co víc. Asi polovina této nádoby byla naplněna procesem zvaným urinace (pro laiky chcaním) vše naředěno v odhadovaném poměru 1:3. Tlačítko pro podtlakové spláchnutí, jak jinak, nefungovalo. Započal jsem tedy s nejvyšší opatrností proces vyprazdňování. Vzápětí jsem pochopil, proč ta místnost vypadá tak jak vypadá. Počítal jsem pouze s balistickou křivkou, nikoli již s bočním náklonem, větrem, setrvačností a bržděním. Nájezd na výhybku, náklon vlevo, vyrovnání, očekávané vpravo nahrazuje znovu levá, brzda, záklon, úkrok vzad, zátah vpřed, hluboký předklon a...vybalancování. Tohle ustojíte jen pokud na něm máte setrvačník, který zachovává polohu osy své rotace v inerciálním prostoru. Výsledku této desetisekundové turbulence odpovídalo: 15 % moči v místě, kde ČD nechaly díru, 45 % všude kolem, 20 % na kalhotách a 20 % na spodním prádle. Ne, nebylo to všechno. Než jsem se stihnul upravit, vydýchat a oživit genderovou myšlenku „Bylo by bezpečnější jít do toho v sedě?", vagon dokonale rozkomíhal hladinu roztoku v míse a dobré dva litry opustily nerezové akvárium na moji levou nohu a boty. WC jsem opustil doslova v transu. Dvou zónová klimatizace vagonu začala zběsile topit a od mých končetin začal povívat lehký buket. Našmátral jsem v tašce vodu po holení a slil si s ní kontaminovaná místa. Chanel N°5 z toho nebyl, ale alespoň jsem přestal smrdět.

Prince of Persia
Evidentně se v tlakovém systému Českých drah něco posralo. Těsně za Pardubicemi se z ničeho nic začaly v pravidelných intervalech otevírat a zavírat dveře oddělující prostor cestujících od chodbičky vagonu. Stopnul jsem si to. Mělo to rovných 7 sekund a nereagovalo to na nic. Každý, kdo chtěl projít si to musel vypočítat. Něco jako když hrajete starou počítačovou hru Prince of Persia. Bylo to zábavné. Hlavně sledovat ty pitomce, co nevěnovali intervalu a přípravě k průniku dveřmi dostatečnou pozornost. Obzvlášť v tom vynikali mladí lidé, co přistoupili v Olomouci. Chvilka vzrušené konverzace a bylo jasné, kde se nám budoucnost národa, neschopná projít tímto primitivním testem, vzdělává. UPOL, katedra politologie, žurnalistiky a rekreologie. Game over! Chtělo se mi zakřičet vždy poté, kdy se nebohý jedinec zmítal sevřený mezi dveřmi a stěnou vagonu. Ano, dráhy mně připravily neskutečné zpestření a dlouho jsem se tak na cizí účet nebavil.

Dotazník
Za Olomoucí přistoupil do vagonu mladý muž. V rukou kožené složky, významně se rozhlédl po voze a neomylně zamířil do mého prostoru. Slyšel jsem kdysi o ombudsmanovi (ochránci zákazníků) ČD. Dělal ho nějaký vyhozený ředitel ZOO, ale asi jednal s lidmi jako se zvířaty, tak ho taky vyhodili a nahradili formulářem. Mladík se usadil, představil jako zaměstnanec ČD a požádal, zda bych mu nemohl věnovat svůj čas a nevyplnil s ním několik dotazníků týkajících se cestování. Mlčky jsem kývnul hlavou, počkal, až si všechno odloží, uvelebí, vyloží, předepíše a na první konkrétní otázku: „Jak často s našimi drahami cestujete?" jsem s ledovým klidem pronesl plynulou finštinou: „Hyvä päivä, kiitos kysymästä, asuntovaunu on jano." Jediná věta co znám a v překladu znamená něco jako: „Dobrý den, děkuji za optání, má karavana žízní." Zkoumavě se na mě zadíval, bez jediného slova se sbalil a odešel. Nezkusil to ani anglicky. Riskantní práce. Nervově labilnější jedinec by ho už po prvních slovech zakleknul.

Doma
Po osmi hodinách a čtyřiceti minutách jsem dorazil z Práglu do Klobůčků. U Urbánka (hotel U Nádraží) zazdil pět rumů a vyrazil po naučném chodníku s pamětními pražci za jeden a půl milionu korun k domovu. Musím přiznat, že za tyto peníze bych očekával vyšší komfort neřkuli pojízdný pás, ale chápu to. Ty pamětní pražce. Mít u sebe krumpáč, tak bych je osobně vytahal a naházel na koleje. Mimochodem na výplatu odškodnění po vypsání příslušných formulářů čekám dodnes. Možná proto, že jsem jim ve volných kolonkách tiskopisu doporučil instalaci informačních, taktéž nerezových tabulek ve třech jazycích nad ty stylové nerezové hajzle: „K užití ve stoje za jízdy pouze pro ty, co mají místo péra gyroskop."
Dovolil bych si tímto oficiálně požádat Město Valašské Klobouky o instalaci patnáctého betonového pražce do naučného chodníku. Slavnostního odhalení se rád ujmu a představoval bych si to asi takto:

Děkuji všem čtenářům a přeji dobrý rok 2019 

Darek Slavík

I sebemenší dopravní nehoda znamená vždy nepříjemnost. V takovýchto případech je každá pomoc dobrá a málokdo přesně ví, co po dopravní nehodě dělat. Proto je tu pro Vás - tým pracovníků firmy JUBEKA Valašské Klobouky. 

Firma JUBEKA má své sídlo a provozovnu ve Valašských Kloboukách na ulici Cyrilometodějská při výjezdu z města směr Vsetín - naproti Penny marketu. Ve své historii již pomohla tisícům klientů, spolupracuje s Českou kanceláří pojistitelů a všemi pojišťovnami působícími v ČR. Je regionálním VIP smluvním partnerem České pojišťovny, Allianz, Generali a ČPP.

„Naším cílem je pomáhat všem účastníkům dopravních nehod s důrazem na uplatnění všech nároků. Pouze u nás nabízíme účastníkům automobilové nehody - viníkům i poškozeným bezplatně vůz k zapůjčení, zařídíme odtah poškozeného vozidla a jeho opravu v našem autoservisu. Jedná se o kompletní opravu vozidla bez finanční účasti klienta (mimo spoluúčast havarijního pojištění). Staráme se o to, aby náš zákazník byl jednáním s pojišťovnou zatížen co nejméně," říká Josef Zezulka, zodpovědný za likvidaci pojistných událostí.

U škody nepřesahující 100 tisíc korun se nemusí volat PČR. Přibývá ale případů, kdy viník dopravní nehody i přesto, že na místě s vinou souhlasí, na druhý den tvrdí pravý opak. Tým profesionálních techniků Vám dokáže odborně poradit, jak postupovat a jaké dokumenty sepsat po dopravní nehodě a většinu věcí zařídí za Vás. Tato pomoc je poskytována všem účastníkům dopravních nehod bezplatně, bez ohledu na to, zda se jedná o viníka nebo poškozeného.

Jak tedy postupovat?

Pokud jste měli nehodu, nezoufejte.

Jsme Vaší jistotou v nesnázích.

JUBEKA, spol. s r.o.
Cyrilometodějská 947
766 01 Valašské Klobouky

www.jubeka.cz, Facebook

-PR článek-

Manželé Milan a Silvie Zvonkovi dominovali v traťových rekordech v 6. ročníku Běhu Štědrým ránem ve Štítné nad Vláří. Valašskokloboucký vytrvalec Milan Zvonek dosáhl v závodu dlouhém 7,7 kilometru se startem i cílem v Popově, času 28:44. Druhý v pořadí Roman Baláž byl pomalejší o 2 minuty a 15 sekund, bronzovou pozici vybojoval Michal Vaculík (31:59). Vlastimil Martinát doběhl čtvrtý (33:33) a Pavel Dorušek pátý (33:50).

„Bylo to příjemné vánoční dopoledne. Kromě toho, že se mi na trati dařilo, tak jsem se ve Štítné nad Vláří setkal se spoustou přátel," pochvaloval si po vyhlášení výsledků Milan Zvonek.

Běh Štědrým ránem ve Štítné nad Vláří                     foto: pořadatelé               fotogalerie

Silvie Zvonková se mezi ženami prezentovala časem 34:03. Stříbrná byla se ztrátou 7 minut a 5 sekund Anna Balážová, třetí příčku obsadila Věra Lysáčková (41:28). Jarmila Rožníková skončila v čase 42:07 čtvrtá a Kateřina Sojová brala za čas 48:21 páté místo.

„Jsem ráda, že jsem přijala pozvání na tento závod. Rodinná atmosféra okolo něho se mi líbila. Účast v Popově mně navíc zpříjemnilo dlouhé čekání na Štědrovečerní večeři. Hodně mi v cíli také chutnala pravá domácí kyselica a potěšily mně i pěkné ceny," usmívala se na Valašsku Silvie Zvonková.

Rodina Martinátová ve Štítné nad Vláří uspořádala také pětikilometrový závod. Ten v mužích opanoval Tadeáš Martinát (31:53). Mezi ženami zvítězila Tereza Tkadlecová (32:55).

Žákovské kategorie na zkrácené trati vyhráli Jan Vaculík a Eliška Vaculíková.

Lubomír Hotař

Během vánočních svátků se stal terčem zloděje v katastru obce Seninka odstavený traktor. Zmizely z něj řetězy a z nádrže i nafta. Škoda přesáhla třicet pět tisíc korun.

V poledne Štědrého dne viděl jednatřicetiletý muž z Hornolidečska svůj traktor Zetor v pořádku. Traktor zůstal na skládce dřeva v katastru obce Seninka. Při opětovném příchodu k traktoru 27. prosince ráno, ale muže čekalo nemilé překvapení. „Na traktoru chyběly záběrové hrotové řetězy a to jak na přední tak na zadní nápravě. Muž si všiml, že i do kabiny traktoru se někdo vloupal," popsal mluvčí policistů Vladislav Malcharczik. Z bedny na nářadí z ní zmizely jedny kleště. A také nádrž nezůstala bez úhony. Po vypáčení víčka z ní zloděj vysál osmdesát litrů nafty.

Ilustrační foto: PČR

„Celková škoda překročila třicet osm tisíc korun. Policisté nadále zjišťují informace, které by je dovedly k pachateli tohoto trestného činu krádež nebo k odcizeným věcem," dodal Malcharczik. 

Obdobný případ se stal v první polovině prosince u obce Mikulůvka. Z traktoru zmizely některé díly, nářadí i nafta.

-tz- 

Dne 19. 12. 2018 se ve Slavičíně uskutečnilo cvičení, které široké okolí dlouho nezažilo. Tým FIT&CORE uspořádal cvičení pro Barunku Ordeltovou z Brumova-Bylnice. Barunka má rozštěp páteře a v budoucnu bude potřebovat rehabilitační pomůcky.

Cvičení pro Barunku ve Slavičíně uspořádal tým FIT&CORE

Všechny vybrané peníze za vstupné, k tomu dobrovolní dárci z okolí a dokonce se vybíralo i v Karviné (SPARTAN TRANINING GROUP KARVINÁ) se podíleli na téhle mimořádné akci. Výsledek je až neuvěřitelný, neboť za pouhých 14 dní se vybralo celkem 120 440 Kč!

Výsledek je až neuvěřitelný

„Nikdo z nás tolik nečekal, ale solidarita lidí byla neskutečná," poděkovali za tým FIT&CORE- Patrik Timčák, Diana Fojtů a Tomáš Plášek. K poděkování se připojila i rodina Ordeltová.

Rodina Ordeltova si převzala šek

Velké dík patří městům Brumov-Bylnice a Slavičín, taktéž firmám v okolí, sportovnímu klubu FC Brumov, BULDOGS TEAMU, SPARTAN TRANINING GROUP KARVINÁ, projektu CHARITY JAM a hlavně široké veřejnosti.

Všem patří respekt a poklona.

-red-

Na druhý svátek vánoční připravilo sportovní sdružení Běhatlon z Valašských Klobouk již třetí ročník běžeckého happeningu pod názvem „Štěpánská stovka". „Jedná se o nesoutěžní hodinový běh, v němž je hlavní motivací všech zúčastněných společně naběhat co nejvíce kilometrů," uvedl jeden z hlavních organizátorů akce Mgr. Jiří Dohnal. V každém ze dvou uplynulých ročníků se přepisoval rekord v podobě absolutního součtu uběhnutých kilometrů.

Štěpánská stovka ve Valašských Kloboukách                      foto: Jiří Pecha                    fotogalerie

Letos se všem přítomným běžcům opět podařilo posunout celkové maximum na 225 kilometrů, což při počtu 36 aktivních účastníků odpovídá více než šesti kilometrům na jednoho. Organizátory akce potěšila i aktivní účast dětí a mládeže, pro které je kondiční hodinový běh velkou sportovní i morální výzvou. „V doprovodu starších a běžecky zkušenějších sportovců se někteří nechali strhnout k obdivuhodným výkonům, jako například druhák Martínek Kocourek se svými 8,5 kilometry nabo osmačka Tereza Martinková, která zvládla přes 10 kilometrů," pochválil Dohnal.

Štěpánská stovka ve Valašských Kloboukách                      foto: Jiří Pecha                    fotogalerie

Štěpánská stovka však není pouze o kilometrech a rekordech. „Především chceme nabídnout lidem z blízkého okolí možnost časově a finančně nenáročného aktivního vyžití přes vánoční svátky. Této možnosti opět využili lidé napříč generacemi i výkonnostním spektrem. Máme radost, když si přijdou společně zaběhat celé rodiny a Štěpánská stovka se posune i do roviny společenské záležitosti. Také chceme navázat na léta zapomenutou tradici zdejšího lyžařského odílu, který v osmdesátých letech organizoval akci s obdobnou myšlenkou pod názvem 100 x 1 kilometr. Dobré myšlenky je potřeba podpořit a nenechat zapadnout," dodal Dohnal.

Organizátoři oddílu Běhatlon, který funguje pod záštitou Orla Valašské Klobouky, chtějí závěrem poděkovat všem zapojeným běžcům a sponzorům, jejichž dobrovolné příspěvky pomohou v létě dětem z oddílu uspořádat několikadenní sportovní soustředění.

-tz-

Celkově počtvrté, z toho potřetí na Štěpána, přivítal kulturní dům v Jarcové přes šedesátku hasiček a hasičů, kteří přijeli vyzkoušet svoji železnou sílu a vůli.

Náročná soutěž proběhla právě tam, kde je při reálném zásahu nejnebezpečnější prostředí, uvnitř budovy. Soutěžící plnili náročná zadání od sklepa až po půdu. Start byl v 1. patře, odkud běželi po schodech do sklepa. Po cestě je čekala svislá překážka, ve sklepě pak jako první pneumatiky, které musí soutěžící jednotlivě prošlápnout. Na pohled dětská skákaná, ale v rychlosti zde zaškobrtne nejeden hasič. Následovalo převracení velké pneumatiky, hammerbox a při návratu opět prošlápnout pneumatiky. Přemístění figuríny klasickým Raitekovým úchopem a po schodech přes překážku zpět do 1. patra. Druhými dveřmi po úzkých schodech do půdního mezipatra, žebříkem na půdu a po dřevěné desce skrz celou délku kulturního domu. Zde museli soutěžící přenést závaží, svinout hadici, uložit ji do bedny, znovu přenést závaží a přes obě půdy a schůdky do 1. patra k vytouženému cíli.

Štěpánský železný hasič v Jarcové                     foto: Radomír Dolanský                       fotogalerie

Tohle všechno více než šedesátka hasičů z velkého kusu republiky a ze Slovenska vyměnila za sváteční polehávání u televize a cpaní se všemožnými dobrotami. A to neváhali přijet například až z Vránové Lhoty od Svitav, z Brna Slatiny nebo obce Pstruží na frýdeckomístecku či ze slovenské obce Mikšová, Újezdu, Darkovic, Kroměříže, Citolib, a tak dále.

V těchto dnech můžeme slyšet ze všech stran přání lásky, klidu, přátelství a vstřícnosti k bližním svým. Možná neuvěříte, ale hasiči na podobných akcích jako v Jarcové mají Vánoce po celý rok. Ačkoliv chce být každý nejlepší přesto je to parta k pohledání. Stávající vítěz je schopný všemožně podpořit soupeře, který jej za odměnu posune na druhou pozici. Místo skryté nenávisti si navzájem zatleskají k dosaženým výkonům. V dnešní době, která se nás snaží přesvědčit, že jen dravec a podrazák vítězí, je to docela zázrak. Na úžasnou atmosféru při soutěži v Jarcové se můžete podívat ve fotogalerii, kterou naleznete v odkaze pod fotografií v článku.

Štěpánský železný hasič v Jarcové                     foto: Radomír Dolanský                       fotogalerie

Soutěžilo se v šesti kategoriích: ženy, muži, junioři, ženy a muži nad 35 let a Masters, což je běh v masce se spuštěným kyslíkem. Jak přibývalo odběhnuvších jednotlivců nad těmi, které boj teprve čekal, začaly se na stolech objevovat kromě vánočních sladkostí i klasické valašské energetické nápoje. Výběr byl převeliký, neboť bůh Radegast konečně po letech neúrody obtěžkal stromy modrou svátostí. Nejeden Valach prodlel letos v pálenici věčnost. Připíjelo se na výborné výkony, na kamarádství, na Jardu Šulu a jeho vynikající partu přátel, kteří dali dohromady soutěž Štěpánský železný hasič.

Co se chlapů týká, panovaly od počátku obavy, jestli přijede z Jastřabí nejkvalitnější valašská ocel Ironman Josef Černíček familiárně přezdívaný Večerníček, protože většinou uspí veškeré naděje soupeřů na drahé kovy. Tentokrát mu však především v kategorii Masters šlapal na paty Marek Zecha z Vránové Lhoty.

Štěpánský železný hasič v Jarcové                     foto: Radomír Dolanský                       fotogalerie

V kategorii muži si 1. místo vybojoval Marek Zecha SDH Vránová Lhota, 2. místo obsadil Michal Špičan SDH Cholina a 3. místo získal za skok šipkou na cílové tlačítko Petr Kašpárek SDH Ostrata.
V kategorii ženy si svým bezkonkurenčním výkonem o 1. místo řekla Michaela Manová SDH Štítná nad Vláří, která si úspěšně mimo soutěž zaběhla ještě kolečko v kategorii Masters. Druhé místo vybojovala stálice na bednách znamenajících vítězství Eva Vojvodíková SDH Velké Karlovice - Tísňavy. Třetí místo zaslouženě získala Michaela Juráňová SDH Lidečko.
V kategorii juniorů dosáhl na 1. místo Ondřej Zábrš SDH Brno Slatina. Na 2. místě skončila Michaela Šťastná SDH Rokytnice a cenu za 3. místo si odvezla Denisa Vrubelová SDH Újezd.
V kategorii Masters 1. místo získal Josef Černíček SDH Jastřabí, 2. místo Marek Zecha SDH Vránová Lhota a 3. místo vybojoval Jakub Hrabovský SDH Oznice.
V kategorii muži nad 35 let bral 1. místo Josef Černíček SDH Jastřabí, 2. místo Tomáš Máca SDH Brno Slatina a 3. místo Miroslav Balada SDH Bobrovníky.
V kategorii ženy nad 35 let si vybojovala 1. místo Ludmila Mikulínová SDH Lidečko, 2. místo Marie Nedorostová SDH Lidečko a 3. místo Zdeňka Mrňková SDH Újezd.

Radomír Dolanský

Na základě dřívější spolupráce byla uzavřena dohoda mezi SOU Valašské Klobouky a Valašskou nadací Francova Lhota. V minulých letech se podílela škola se svými stavebními obory v hodinách odborného výcviku na rekonstrukci muzea kardinála Štěpána Trochty ve Francově Lhotě.

V prostorách areálu muzea začala farnost Francova Lhota stavět stodolu, ve které bude uložena stará zemědělská technika a artefakty sloužící k zajištění dřívější obživy místních zemědělských usedlostí. SOU se stává patronem nad budoucí expozicí tohoto muzea v oblasti údržby a zprovoznění této techniky, kterou má Valašská nadace připravenu k budoucí instalaci.

Zemědělský stroj před renovací

„Budeme se podílet i na údržbě drobnějších předmětů, které sloužily v domácnostech. SOU bude provádět tyto práce v souladu a dle možností se školními vzdělávacími programy v hodinách odborného výcviku a dohodě s učitelem odborného výcviku," upřesnil ředitel Středního odborného učiliště Valašské Klobouky Mgr. Přemysl Jaroš. 

Zemědělský stroj po renovaci

„Valašská nadace pořídí na své náklady materiál potřebný k této opravě a odměnu žákům za produktivní činnost," uvedl podrobnosti ke spolupráci Josef Kliš, který je jednatelem Valašské nadace Francova Lhota. Ve „Stodole" expozice bude také vyvěšena informace o této dohodě. „Valašská nadace umožní na požádání SOU pro třetí stranu bezplatnou prohlídku těchto exponátů a Muzea Kardinála Štěpána Trochty. Taktéž SOU využije pro výuku v rámci EVVO (Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta) praktické ukázky dřívějšího zpracování zemědělských produktů pro své žáky i v teoretické výuce," dodal Josef Kliš.

Na přiložených fotografiích vidíme první výsledek spolupráce - 2 kusy zrenovovaného zemědělského stroje - TRIERU - stroje na třídění a čištění semen zemědělských plodin.

-tz-

Zbrusu nový videoklip, tentokrát o neplánovaném přistání létajícího talíře na Valašsku, představí STRAM ještě před koncem roku. V předpremiéře ho budou moci poprvé zhlédnout návštěvníci koncertu ve vsetínském klubu Tři opice 28. prosince. O den později se pak uskuteční oficiální premiéra v horském hotelu Portáš.

Z natáčení videoklipu ke skladbě Mimozemšťan

Klip skupina natočila v době podzimního soustředění, které se letos konalo v Lužné. Přesněji na odlehlé chatě v horách nad Lužnou a v jejím okolí. Podkladem pro humorně laděný příběh se stala skladba Mimozemšťan z alba Dlouhá cesta. „Tuto píseň jsme už loni zařadili do základního repertoáru, takže je mezi našimi fanoušky celkem známá. Věřím, že líbit se bude i jako videoklip," doufá zpěvák skupiny Jirka Pirník, který si ve snímku zahrál roli nápadníka. Jeho partnerku, s níž má v lese tajnou schůzku, ztvárnil Libor Šenk, člen doprovodného týmu STRAMu. „Je pravda, že maskérka si s Liborem musela trochu pohrát, aby z něho udělala celkem atraktivní mladou slečnu, ale výsledek stál za to. Až jsme se divili, jakou moc mají různá líčidla," komentoval proměnu režisér a kytarista v jedné osobě Vojta Kocůrek. Kdo ztvárnil mimozemšťana, jenž při natáčení neplánovaně vylekal několik turistů, skupina zatím tají. Faktem je, že zelený mužík v masce kosmického cestovatele budil v lese respekt. Do příběhu zasáhne ještě žárlivý policista, který Mařenku platonicky miluje a tajně ji na cestě do lesa sleduje. Muže zákona si zahrál Dan Káčer.

Z natáčení videoklipu ke skladbě Mimozemšťan

Premiéře, která se uskuteční v sobotu 29. prosince na hotelu Portáš v Javorníkách, bude předcházet tradiční výšlap z parkoviště ve Vranči. „Stalo se už tradicí, že poslední koncert roku absolvujeme na Portáši. Akci zároveň bereme jako poděkování našim příznivcům, takže i letos bude vstup na koncert zdarma," uvedl kytarista skupiny Michal Mikulenka. Sraz nadšenců, kteří tradiční výšlap nehodlají vynechat, bude v 17 hodin na konečné zastávce autobusu na parkovišti ve Vranči. Doprava na místo je individuální, v případě nepříznivého počasí je třeba počítat s kvalitním oblečením.

Videoklip o setkání Valachů s návštěvou z vesmíru pořadatelé promítnou už o den dříve ve vsetínském klubu Tři opice. Předpremiéra bude součástí koncertu, který v Lidovém domě startuje v pátek ve 20 hodin.

-tz-

V pátek 14. prosince 2018 proběhlo v pivnici "u STB" ve Slavičíně losování tradičního Štěpánského turnaje za účasti zástupců týmů. Letos se bude hrát již 36. ročník, což řadí toto klání mezi nejstarší futsalový turnaj v České republice. Počátky Štěpánského turnaje sahají do začátků osmdesátých let, kdy se parta nadšenců 26. prosince scházela v tělocvičně místní školy a jako branky ještě sloužily "Švédské bedny". Po dostavbě sportovní haly se turnaj přesunul do větších prostor a začalo se hrát podle pravidel sálového fotbalu. V tomto období se také formuje futsalový celek VS Slavičín, který působí v okresní soutěži na Zlínsku. Nejúspěšnějším týmem v historii Štěpánského turnaje byl místní celek Ligáči, dále Hugoni a v poslední době se dařilo i Kovaříkům.

Štěpánský turnaj ve Slavičíně

Zúčastněné celky 36. ročníku byly rozděleny do dvou skupin, odkud dva nejlepší týmy postupují do semifinále. Hrací čas je 2x12 minut, poslední minuta se hraje na čistý čas. Utkání bude řídit hned trojice rozhodčích - Jiří Belžík, Stanislav Belžík a Jindřich Divila.

Pořadatelem turnaje je tým TJ Paneláky, který zároveň obhajuje prvenství z loňského ročníku. Začátek turnaje je stanoven v 9,00 hodin. V úvodním duelu nastoupí tým Kovaříci proti slavičínské HOPĚ a od 9,30 hod se střetnou hrádecká Závada s Nicomou. Poté turnaj pokračuje zápasy ze skupiny B. Finálové utkání je naplánováno kolem 16,30 hod, ale časy mohou být pouze orientační. Přijďte na Štěpána do slavičínské sportovní haly, kde je pro Vás připraveno bohaté občerstvení.

Skupiny Štěpánského turnaje:

A skupina:

Závada Hrádek
Nicoma Team
Kovaříci
HOPA Slavičín

B skupina:

TVD Slavičín
Zahradní
TJ Paneláky
Hadráři

 -kos-

Paní Erika svými chutnými dezerty, ale i dalšími specialitami, dokázala pobláznit nejen rodinu a známé v okolí. Věhlas poctivých cukrářských pochoutek z její kuchyně se šíří podle pravidla: co je dobré, to nepotřebuje reklamu.

VALAŠSKÁ BESEDA . Tentokrát s historikem Muzea regionu Valašsko Pavlem Mašláněm. A podzimním tématem roku 2018 nemohlo být nic jiného, než vznik první Republiky československé. Víte o tom, že T. G. Masaryk se do říšského sněmu dostal díky Valachům? A že zpočátku nebyl všemi skupinami obyvatelstva přijímán zrovna vřele a při jedné návštěvě Vsetína dokonce málem dostal do zubů? Více v rozhovoru, který se natáčel na vsetínském zámku.

Studenti Gymnázia Valašské Klobouky namalovali v hodinách výtvarné výchovy velký barevný betlém. Betlém byl umístěn na tradiční místo, do sklepení na ulici Partyzánská naproti Základní umělecké školy.

Betlém namalovali studenti gymnázia v hodinách výtvarné výchovy

Betlém namalovali studenti prvního a druhého ročníku výtvarné výchovy. Nejvíce se realizaci maleb zasloužily studentky třídy II. B a jejich spolužák Jiří Sáblík, který dal podobu třem králům a pastevcům. Portréty Panny Marie, Josefa a Ježíška namalovaly Vendula Machalová a Nicole Švajdlenková. Ovečky vytvořili studenti a studentky prvního ročníku.

Sklepení na ulici Partyzánská ve Valašských Kloboukách se proměnilo v betlém

K realizaci malovaného betlému finančně přispělo město Valašské Klobouky. Betlém bude osvětlen vždy po 16 hodině.

Betlém se nachází naproti Základní umělecké školy

V čase vánočním se přijďte svátečně naladit a potěšit výtvarným dílem studentů gymnázia. Nechte se okouzlit šikovností mladých výtvarníků, kteří svým dílem přispěli k vzdání holdu nejkrásnějším svátkům v roce.

-jr-

Ve vánočním období se bude v Luhačovicích a Štítné nad Vláří běhat. Hrát se budou i stolně tenisové turnaje. Aktivní i pasivní příznivci sportu nemusí ve vánočním období zahálet. V našem regionu se uskuteční spousta zajímavých událostí.

PONDĚLÍ 24. PROSINCE 2018

ATLETIKA
V Zahradní čtvrti v Luhačovicích se bude na Štědrý den běhat

Luhačovice - Již 30. ročník silničního Štědrovečerního běhu pořádají v pondělí v Luhačovicích. Ten se koná v místní Zahradní čtvrti, kde je start i cíl tohoto tradičního a oblíbeného vánočního sportovního podniku. Pořadatelé vypsali kategorie pro muže, ženy, veterány, veteránky, juniory, juniorky a také pro děti. Ti nejmladší si to podle věku rozdají na tratích od 300 metrů do 600 metrů. Senioři, seniorky, junioři a juniorky poběží 2 kilometry dlouhý hlavní závod. Jeho startovní výstřel je naplánovaný na 13 hodin. Pro běžce i diváky bude připravené i malé občerstvení svařák a káva.

Loni se v Luhačovicích ve všech kategoriích představilo 113 běžců.

Závod mužů vyhrál český juniorský reprezentant v orientačním běhu Vojtěch Sýkora (5:19). Ženám kralovala časem 6:54 Magda Janková.

Traťový rekord drží už z roku 2006 člen luhačovického klubu orientačních běžců Dalibor Slovák. Ten se před dvanácti lety blýskl časem 5:16.

ATLETIKA
Ve Štítné nad Vláří pořádají Běh Štědrým ránem. V cíli bude připravená kyselica

Štítná nad Vláří - Běh Štědrým ránem pořádají v pondělí ve Štítné nad Vláří. Start 6. ročníku 7,7 kilometru dlouhého silničního závodu je na návsi v Popově v 9 hodin. Prezentace probíhá mezi 8.30 a 8.50 hodinou. Zazávodit si můžou muži i ženy všech věkových kategorií. Pro všechny účastníky je v cíli připravený čaj a pro ty, kteří nechtějí vidět zlaté prasátko i pravá slovenská kyselica. Nejlepší tři muži a nejrychlejší tři ženy budou odměněni pamětními medailemi.

Loni na Valašsku v mužích zvítězil časem 30:19 domácí Radim Hýbl, mezi ženami vybojovala první příčku Adéla Esentierová (Extréme Team Ostrava, 34:08).

STŘEDA 26. PROSINCE 2018

STOLNÍ TENIS
Ve Štítné nad Vláří pořádají 42. ročním turnaje ve stolním tenise

Štítná nad Vláří - TJ Štítná nad Vláří pořádá ve středu 42. ročník Vánočního turnaje ve stolním tenise, který bude zároveň také 6. ročníkem Memoriálu Aloise Slámy. Hrát se bude na čtyřech stolech v tělocvičně místní základní školy. Začátek nejstaršího stolně tenisového turnaje na Valašsku je v 8.30 hodin.

Pořadatelé vypsali soutěž ve dvouhře i čtyřhře. Finálový zápas v deblu se odehraje zhruba ve 12 hodin, finále singlu je na programu mezi 12. a 13. hodinou. Tradičního sportovního podniku na konci roku se ve Štítné nad Vláří zúčastní 20 až 30 hráčů z Moravy a možná také i ze Slovenska.

„Hlavní výhrou bude putovní pohár. Pro nejlepší hráče jsme připravili další poháry a odměněni budou také zajímavými cenami," prozradil za oddíl stolního tenisu ve Štítné nad Vláří Petr Trčka.

Vítězství ve dvouhře loni vybojoval reprezentant klubu Orel Zlín Vlastimil Svoboda, který ve finále porazil ve třech setech domácího Jiřího Šuráňě. Ve čtyřhře zvítězil pár Filip Strnad, Josef Šenkeřík (Štítná nad Vláří, Horní Bečva). Ti ve finálovém zápase po pětisetové bitvě udolali dvojici z Valašských Klobouk Martina Bělašku s Miroslavem Raškou.

ATLETIKA

Ve Valašských Kloboukách se poběží Štěpánská stovka. Více o závodu zde. 

   
Lubomír Hotař