Ze zvlášť závažného zločinu vraždy obvinila vyšetřovatelka krajské zlínské kriminální policie jedenašedesátiletou ženu, která v chatě na Vsetínsku nožem usmrtila svého manžela. 

„Incident se odehrál v rekreační chatě v malé obci na Vsetínsku uplynulou sobotu odpoledne. Manželé, kteří bydlí trvale ve Vsetíně, spolu trávili víkend na rekreační chatě ve vesnici nedaleko Vsetína. Kolem páté hodiny odpoledne mezi nimi došlo k hádce, při které jedenašedesátiletá žena bodla několikrát kuchyňským nožem do hrudníku svého pětapadesátiletého manžela, který upadl do bezvědomí," popsala tisková mluvčí policistů Lenka Javorková. Podle dostupných informací se jednalo o chatu v Senince.

Ilustrační foto PČR

Přivolaný lékař rychlé záchranné služby po neúspěšné resuscitaci konstatoval smrt. Z vyšetřování vyplývá, že oba manželé byli v době incidentu ovlivněni alkoholem. Jedenašedesátiletou ženu policisté na místě zadrželi a odvezli do policejní cely. Krajští kriminalisté provedli na místě důkladné ohledání místa činu, zajistili stopy a důkazy důležité pro trestní řízení a přizvali znalce z oboru zdravotnictví.

„Vyšetřovatelka krajské kriminální policie ženu včera obvinila ze zvlášť závažného zločinu vraždy a zároveň podala státnímu zástupci podnět na návrh na vzetí do vazby, o které se bude rozhodovat v následujících hodinách. Ženě hrozí v případě prokázání viny trest odnětí svobody od deseti do osmnácti let," dodala Lenka Javorková.

Jedná se o třetí dokonanou vraždu ve Zlínském kraji v letošním roce.

-tz-

Nechte se hýčkat teplými bylinnými oleji na vyhřátém lehátku a přitom uděláte i něco pro své zdraví. Ajurvéda se využívá již 5000 let. Odstraňuje příčiny jemnou metodou. Ajurvédská masáž je jemná hladivá olejová. Tajné indické tahy zprůchodní marmy. Díky nim Vám jde do těla více energie, nastartuje se detoxikace i odkyselení těla. Více o Ajurvédě ZDE.  

Ajurvédská masáž pro ni i pro něj

Akce! Ajurvédská masáž hlavy pro Vás zdarma při zakoupení Dárkového poukazu v hodnotě 1500 - 2000 Kč.

Tato nabídka trvá do Vánoc. Poukazy si můžete vyzvednout osobně v salonu Lotos sídlící ve studiu Relax za čerpací stanicí Benzina naproti Penny ve Valašských Kloboukách.

Přijďte si odpočinout do salonu Lotos ve Valašských Kloboukách

Poukaz obdarovaný/ obdarovaná může využít na ajurvédské procedury či nákup ajurvédské kosmetiky dle vlastního výběru .

Dárek který si každá/každý v nitru Duše přeje. Pro Vaše rodiče, prarodiče, partnery ....

Ajurvédský salon Lotos

Lennie Farídah

tel. + 420 777 319 447

salon-lotos.webnode.cz

-pr článek-

Hasiči z Velkých Karlovic - Tísňav slavili osmdesát let od založení hasičského sboru v údolí Tísňavy.

Velké Karlovice. Je mnoho míst v království valašském, na které může být rodilý Valach hrd. Ale pokud bychom chtěli, aby návštěvník co nejsnáze pochopil ono zvláštní kouzlo našeho panství, srdce vzpurná, tvrdá vůči nepříteli, na druhou stranu však přátelská a milující svoji kamenitou hroudu, kde se snad v minulosti děti již rodily s mozoly na rukou, přivedeme jej do Velkých Karlovic. Tam, v malých dřevěničkách každý pocítí velikost valašské duše.

Své oslavy zahájili hasiči z Tísňav poklonou všem svým předchůdcům i současným sestrám a bratrům v dobrovolném sboru v karlovské perle, kostele Panny Marie Sněžné, který zde jako opora mnohým stojí už celých 263 let. V unikátním interiéru dřevěného kostelíka celebroval mši svatou místní kněz František Kantár.

Následovalo společné fotografování před kostelem a před neméně vzácným místem valašské a karlovské historie zvláště Karlovským muzeem. Možná se na těchto fotografiích bude za padesát let poznávat dnešní mládež stejně, jako to dělali jejich předchůdci dnes před obrazem vystaveným v místě oslav, na které se všichni můžete podívat, když kliknete na odkaz fotogalerie, který naleznete pod fotografií v článku.

Velké oslavy ve Velkých Karlovicích           Foto: Radomír Dolanský             fotogalerie

Slavnostní valnou hromadu v restauraci U Muzea nemohl zahájit nikdo jiný než starosta Sboru dobrovolných hasičů Velké Karlovice - Tísňavy Jaromír Vojvodík. Přivítal především starostu obce Miroslava Koňaříka, zástupce Okresního sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Vsetín, člena výkonného výboru Josefa Zbranka, za okrsek Jiřího Jakeše, vzácnou návštěvu spřáteleného sboru ze slovenské obce Jablonové vedené Peterem Čičkou a samozřejmě hosty z dalších karlovských sborů Podťaté, Zemědělské obchodní družstvo, sbor U kostela a Jezerné. Jaromír Vojvodík velmi rád přivítal mladé hasiče, které jmenovitě představil jejich vedoucí Lukáš Vojvodík. Rovněž poděkoval všem sponzorům, kteří podporují činnost sboru z Tísňav. Největší poděkování vyjádřil obci Velké Karlovice.

Po přivítání starosta sboru vyzval přítomné, aby minutou ticha uctili památku svých zemřelých bratrů a sester ze sboru. Jak už to při oslavách významných výročí bývá, nejdůležitější částí valné hromady bylo seznámení s historií celých osmdesáti let trvání sboru. SDH Velké Karlovice - Tísňavy má v současnosti 47 členů, z toho 22 mužů, 14 žen a 11 mladých hasičů. Přestože se nejedná o nijak vysoké číslo, je členská základna velmi aktivní v pořádání soutěží požárního sportu, TFA a dalších. Její členové jsou rovněž úspěšní v soutěžích v celém regionu, muži a ženy stejným dílem. Na valné hromadě představili pouhou necelou třetinu pohárů, poněvadž by se do sálu obojí, tedy hasiči a ocenění, nevlezlo. To určitě mluví za vše. Největší bolestí sboru z Tísňav je v současné době chybějící dopravní automobil, ukončil zprávu o činnosti starosta Vojvodík.

Následovaly zdravice hostů. Jako první vystoupil velitel okrsku Jiří Jakeš. Poděkoval rodičům mladých hasičů, že se rozhodli své děti motivovat pro členství v družstvech, což je dnes stále vzácnějším úkazem. Pro chvíle, kdy dojde hasičům humor, což se stává málokdy, věnoval Radomír Dolanský sboru několik výtisků vlastní knihy Metúdovy vojenské lapályje - Z valašských putýk 2. Pak se již slova ujal starosta obce Velké Karlovice Miroslav Koňařík. Starosta prohlásil, že je mu ctí pozdravit jménem zastupitelstva hasiče, kteří toho za 80 let tolik pro občany krásného tísňavského údolí dokázali udělat. V současné době mají Velké Karlovice šest dobrovolných hasičských sborů a obec dělá vše pro to, aby byl každý z nich co nejlépe podporován. Především poděkoval za opravdu velkou reprezentaci obce, což za 27 let ve funkci starosty nebo místostarosty, jak podotkl Miroslav Koňařík, může opravdu zodpovědně hodnotit.

Velké oslavy ve Velkých Karlovicích           Foto: Radomír Dolanský             fotogalerie

Josef Zbranek, člen výkonného výboru, ve své zdravici upozornil na ten nejvzácnější rys dobrovolných hasičů, že za těch osmdesát let jsou to tisíce hodin obětovaných sboru a především občanům zdarma, na úkor svého volného času a mnohdy i rodin. Následovaly zdravice ostatních sborů z Karlovic. V závěru se přihlásil starosta DHZ Jablonové Peter Čička ze sousedního Slovenska. Mimo přání k další úspěšné činnosti předal kolegovi Vojvodíkovi koš plný tajemství a dar nad všechny nejvzácnější - hasičský vůz s výsuvnou plošinou. Jediná nevýhoda vozu byla, že si jej předali z ruky do ruky. Převelikým darem však byl dort z několika druhů sýru a znakem obce. Přátelé z obce Jablonové jsou opravdovými přáteli. Ale to zase mezi hasiči není až taková výjimka.

Následovalo slavnostní pohoštění a volná zábava, kdy oslavy propukly naplno. Při nich všem přednesla několik nádherných valašských básniček Vlasta Chudějová, dlouholetá členka pěveckého lidového sboru Karlovjanky. Verše ve valašském dialektu, tak málo slov a tolik pravdy. Paní Chudějová a všichni starší sboru jsou pokladem všech dobrovolníků v České republice. Dokud budeme pozorně poslouchat jejich vzpomínkám a na nich stavět nejvzácnější z lidských vlastností - zdarma pomáhat svým bližním, bez čekání na poděkování, nemusíme se obávat, že se dobrovolný hasič stane jen součástí muzejních exponátů. Máme jich v republice zatím desetitisíce a tak málo jsme na ně hrdí!

Radomír Dolanský

V sobotu 11. listopadu se od 8 do 20 hodin můžete prostřednictvím vsetínské organizace ELIM zapojit do Národní potravinové sbírky, která se koná v hypermarketu Albert na Vsetíně. Během celého dne tak můžete nakupovat trvanlivé potraviny, jako je mouka, rýže, těstoviny, cukr, přesnídávky, konzervy, paštiky apod.

-tz-

Řidičům směřujícím do Valašských Klobouk od Smoliny a Mirošova a také šoférům přijíždějícím v obou směrech do Lipiny oznámí rychlost jejich vozidla nové měřiče. Informační panely reagují na blížící se auto změnou barvy číselné hodnoty. Optimální rychlost sdělují oranžově a v případě dosažení vysoké rychlosti pak upozorňují řidiče červeně a zobrazují mu pokyn „ZPOMAL". Celkové náklady na pořízení tří měřičů činily 196 tisíc korun a dotací 98 tisíc na ně přispěl Zlínský kraj.

Měřič při vjezdu do Lipiny

„Nové informační měřiče mají přispět k tomu, aby řidiči věnovali pozornost rychlosti svého vozidla při vjezdu do zastavěných lokalit Valašských Klobouk a místní části Lipina. Od zařízení si slibujeme preventivní účinek proti překračování povolené padesátikilometrové rychlosti, a tím i posílení bezpečnosti silničního provozu v obci," vyjádřila starostka Eliška Olšáková.

-tz-

Ve čtvrtek 2. listopadu v 13:42 hodin vyjela jednotka profesionálních hasičů ze stanice Vsetín k hlášené dopravní nehodě osobního automobilu do obce Lhota u Vsetína. Podle získaných informací se na místě nacházela jedna zraněná osoba, a to řidič, který cestoval sám.

Fabia skončila v potoku                           Foto: HZS

„Ten se svým vozem značky Škoda sjel mimo komunikaci, a po nehodě skončil v blízkém potoce. V době příjezdu jednotky byl již zraněný mimo havarované vozidlo a do péče si jej převzala zdravotnická záchranná služba. Hasiči zajistili vůz proti požáru a zabezpečili drobný únik provozních náplní pomocí speciálních sorpčních látek," popsal tiskový mluvčí krajských hasičů Pavel Řezníček.

Automobil dostali zpět na silnici hasiči pomocí navijáku na cisternovém voze        Foto: HZS

Po zadokumentování nehody policií provedla jednotka vyproštění vraku vozu navijákem a cisternovým vozem zpět na komunikaci. Jakmile bylo vyloučeno další nebezpečí, předal velitel zásahu místo události policii a zásah jednotky byl ukončen.

-tz-

V neděli 22. 10. 2017 se mladé krasobruslařky zúčastnily svých prvních skutečných závodů. Tříletá usilovná dřina, ranní vstávání na tréninky, nespočet bolavých pádů a někdy i slziček, obětavost rodičů - to všechno obnáší tento krásný sport. Na první závody - Velká cena Kopřivnice 2017 - přihlásila trenérka Ilona Křivdová celkem 6 děvčat. V kategorii Nejmladší žačky B, kde soutěžilo celkem 11 krasobruslařek, předvedly porotě své vystoupení Vaselinka Potapenko, Liduška Stašová, Amelka Vaňková a Zuzanka Vaňková, v kategorii Nováčci mladší dívky, kde bylo přihlášeno 10 soutěžících, měli také zastoupení - Bětuška Moravčíková a Lenička Vaňková.

Krasobruslařky na závodech v Kopřivnici                        fotogalerie

Konkurence byla veliká, startovaly děvčata, která už měla za sebou několik závodů. Velká nervozita byla znát už v šatně, děvčata se navzájem povzbuzovala a dodávala si odvahu, podpora rodinných příslušníků a trenérky byla veliká. „Mlha nad ledovou plochou nás zaskočila, ale všem se vystoupení povedlo, někomu víc, někomu s menšími chybičkami, ale hlavně si to holky užily a poprvé ochutnaly těžký krasobruslařský chlebíček. Na pořadí až tak nezáleží, ale holky se v těžké konkurenci neztratily a daly svým vystoupením všem znát, že je třeba do budoucna s námi počítat," uvedla trenérka krasobruslařského oddílu v Brumově-Bylnici Ilona Křivdová. Dětské šampíčko po závodech a pochvala od trenérky všem vykouzlila krásný úsměv. Děvčata si odnesly pěkné dárky od pořadatelů, diplom a medaili.

Dětské šampíčko po závodech v Kopřivnici                        fotogalerie

Nejmladší žačky B

6.místo Liduška Stašová, 2007

7.místo Zuzanka Vaňková, 2008

9.místo Amelka Vaňková, 2008

11.místo Vaselinka Potapenko, 2008

Nováčci nejmladší dívky

6.místo Lenička Vaňková, 2010

10.místo Bětuška Moravčíková, 2011

-tz-

Ve dnech 3.-5. listopadu 2017 proběhne ve Slavičíně třetí ročník kulturní akce Neleň!. Festival má za cíl přispět k živé komunitě ve městě a povzbudit obyvatele v zájmu o dění. Umožňuje mezigenerační setkání, zprostředkovává dialog a podle Michala Filáka, ředitele festivalu, „vytváří prostor pro spolupráci. Inspiruje možná i k něčemu velkému."

Neleň! patří k největším událostem města a je svým zaměřením unikátním projektem. Na čtyřech scénách se představí více než 50 místních i mimoregionálních osobností, které dokazují, že pracovitost a zdolávání překážek má v životě smysl. Během takřka tří dnů přednášek, workshopů či diskuzí zazní témata z oblastí přírodních a sociálních věd, technologie i life-stylu. Účastníci si letos budou moci vyslechnout mj. „Návod pro život" Lenny Trčkové, zhodnocení projektu „Piána v ulicích" Michaely Hečkové nebo příběh muzikanta Thoma Artwaye „Moje cesta ulicí".

Multižánrový festival Neleň! 2016                foto: Helena Machalová               fotogalerie

Páteční program tradičně zahájí vernisáž výstavy, tentokrát s názvem „Za Slavičínem." Veronika Drábková, jedna z koordinátorek, o ní říká: „Rozhodli jsme se vytvořit prostor, kde bude divák pociťovat představivost přírody. Tento široký záběr výstavy není jenom o zeleni, ale o jejím přesahu a vnímání každého autora." Účastníci po ukončení vernisáže zhlédnou divadelní představení nezávislé scény SemTamFór, stand-up comedy Jakuba Cermana a Autentický klarinetový koncert. Sobota bude v režií Thoma Artwaye a kapel HRTL, 1flfsoap a Ette Enaka. „Všechny tyto kapely jste mohli vidět na mnoha menších, ale i větších hudebních festivalech. Dohromady vytvoří zajímavou fúzi hudebních stylů," dodává Štěpán Hrabovský.

Letošní přidanou hodnotou Neleň! bude výuka ve formě přednášek a workshopů na Gymnáziu Jana Pivečky a SOŠ Slavičín. Podle Ivany Častulíkové „je pro organizační tým důležité motivovat každého jednoho studenta, aby si vybral cestu, po níž chce jít a byl v rámci svých možností a dovedností skvělý v oboru, zájmu či profesi, které ho naplňují." V navázané spolupráci s Městskou knihovnou Slavičín pokračuje tradice „Daruj knihu" věnováním inspirujících knih, které mají v knihovně svůj prostor.

Multižánrový festival Neleň! 2016                foto: Helena Machalová               fotogalerie

Neleň! staví na dobrovolnické bázi a realizační tým společně s vystupující jej připravují měsíce bez nároku na honorář. Rozpočet třetího ročníku činí celkem 79 000 Kč, přičemž je z většiny tvořen individuálními příspěvky na transparentním účtu 2800960500/2010 a finanční podporou Města Slavičín částkou 15.000 korun. Více informací najdete na facebookové stránce Neleň! a webu nelen.cz.

Program ZDE. 

-tz- 

Společnost Waldera se při dodávkách valašských pelet potkala s řadou zajímavých lidí, jejichž příběhy stojí za to vyprávět. Další příběh ze seriálu "Waldera na cestách" o jejich inspirativních zákaznících. Ať jsou inspirací i pro vás.

Martinova bouda stojí kousek pod hřebenem Krkonoš už víc než 200 let. Z původně pasteveckého stavení se změnila na hostinec s ubytováním, později horskou chatu pro turisty. Za první republiky sem jezdila česká smetánka, tu vystřídali důstojníci Luftwaffe. Dnes sem míří hlavně batůžkáři, kteří za luxus považují výhledy do údolí, čtyřmetrové závěje sněhu, neproniknutelnou noční tmu, hučení ticha a syrovost přírodních živlů našich nejvyšších hor. Jenže co když jsou tohle kulisy vašeho každodenního života? O tom, jak se tady žije a podniká, nám povídal Roman Hronovský (44), který Martinovu boudu provozuje už 15 let.

Jak se stane, že člověk žije na horách?
Jsem tady vlastně celý život. Táta nebyl ve Straně (tj. KSČ, pozn red.) a tyhle lidi se tenkrát uklízeli na hory. Jemu se tu líbilo, takže jakmile přišla možnost, šel - a už tady zůstal. To se stává hodně lidem. Na Vosecké boudě dělal číšníka, v éře Interhotelu vedoucího a po převratu si to pronajal. Byl tam celkem 30 let. Jako kluk jsem tam jezdil na všechny prázdniny, to bylo za odměnu: myl jsem sklenice, utíral příbory. (smích) Maturita z gymnázia mi byla k ničemu, tak jsem šel na hory. Domovník, topič, číšník, potřebuješ se do toho profesně dostat. Na hospodského jsem se vyučil vlastně u táty na Vosecké boudě.

Je to jen pět kilometrů, ale kudy vedla vaše cesta na Martinovku?
Táta mi jednou volal a povídá: "Kup si Annonci, je tam pěknej inzerát." Před 15 lety to tak fungovalo. PRONAJMU HORSKOU BOUDU. Říkám si, to znám, to je kousek. A tak jsem šel a pronajal si to. Žádní známí, lidi v tom hledají hrůzy a podvod. Ale jméno mě podepřelo, to je jasné.

Čím se tu tehdy, v roce 2002, topilo?
Dřívím, byly tu dřevozplynovací kotle. Během tří let jsme zjistili, že to vůbec nefunguje! Dřevo musí být vyschlé, ale zase ne přeschlé, to je tady v těch podmínkách těžké dohnat. Nemáme na to skladovací prostory, kolem baráku jsme měli 240 kubíků dřeva...! Kotelníci měli životnost pár měsíců. V létě se nadřeli jako koně: museli to pořezat, posekat, porovnat, a když měli konečně hotovo, museli to začít ládovat do kotle. Brzy přišli na to, že když to naládujou, začne to zhasínat, a každou půlhodinu je to potřeba prohazovat. I v noci! A navíc to dehtovalo, takže kotel zadehtovaný, komín zadehtovaný a stejně tady nebylo teplo, jen smrad. Hosté seděli u večeře v zimních bundách, kouřilo se jim od pusy, to bylo peklo. (smích) Kotelníci byli silní chlapi, co chtějí na hory, ale po třech měsících mi říkali: "Nejde vo peníze, ty vole, ale tohle já dělat nebudu." Pár let jsme s tím zápasili a pak jsme si řekli, že to takhle nejde.

Jaká řešení jste zvažovali?
Začali jsme vymýšlet, že budeme moderní: vrty, tepelné čerpadlo. Návratnost? Tady ne. Sluneční kolektory se zpětným okruhem nám zakázal KRNAP. Zdůvodnění: "krajinný ráz". Se střechou plnou kolektorů by horská bouda vypadala jinak, než jak vypadat má. Pelety byly tehdy v plenkách, kotle nebyly extrémně drahé. Když je člověk zoufalý, tak něco udělá. Dali jsme to sem, navezli peletky, zapnuli kotle, nasypali a začali topit. A ono to jelo! Od té doby vlastně nemáme problém.

Co všechno se tím změnilo?
Radiátory hřejí. (smích) Přestali jsme mít problém se zadehtovaným komínem. Přestali jsme řešit kvanta popela z dříví, nebyl tu smrad. Prostě to fungovalo. Od chvíle, co tu máme peletové kotle, nemáme domovníka - protože ho prostě nepotřebujeme! V létě štípal, v zimě ládoval, teď nic. Ušetřený náklad na jednoho člověka a celý rok, dejte si to do kalkulačky. Ten komfort je nesrovnatelný: teplo, čisto a bez námahy. Bereme 15kilové pytlíky, protože sklep není úplně suchý a nemůžeme tu mít foukaný materiál. Ten pytlík zvládne do výsypky vysypat i ženská, každá. V létě k nám náklaďák Waldery s peletami dojede a manipulátor složí do garáže.

Provozovat hospodu na hřebeni hor, co to obnáší?
Hospoda je to jako každá jiná: pivo, guláš, houskový knedlík. Ale tady navíc bojuješ s logistikou a počasím. Nikdo ti nepomůže. Na všechno musíš myslet dlouho dopředu. Když bychom v půlce února zjistili, že jsme zásobu pelet podcenili, jak to sem dostaneme?! Rolba uveze jen půl palety, to spálíme za tři dny. Tu rolbu bych zničil. Takže musíš taky umět řídit rolbu, vlastně dva druhy rolb. Musíš mít terénní auto, protože normální auto se tady rozpadne. Musíš myslet na to, aby se nic nerozbilo, preventivně kontrolovat spoustu věcí. Když už se něco rozbije, je dobrý to umět sám; základní věci na elektriku, na vodu, na plyn. Na komplikovanější věci musíš mít "načechraný" místní řemeslníky, kteří sem rádi přijedou a z toho maléru tě vytáhnou. Za ty roky jsme to už vyfiltrovali - preferujeme místní firmy, ty dobré a pružné. Dneska už to jsou kamarádi.

Jaký typ hostů jezdí sem na Martinovku?
Říká se tomu batůžkář: pohorky, hole na nordic walking, v zimě běžky nebo skialpy. Jsou to turisti v pravém slova smyslu. Dělají to pro zdraví, lásku k horám a k výhledům, jedou za vzduchem - prostě jedou na hory. Lyžování ve Špindlu (Špindlerův Mlýn, pozn. red.), tomu se taky říká "jet na hory". Ale jet lanovkou nahoru a na drahých lyžích dolů, to není "jedu na hory", to je "jedu lyžovat". A to můžeš dělat na Lipně nebo v jiném lyžařském areálu! Jet na hory, to znamená jet sem, na Martinovku. Protože tohle jsou hory.

Jsme v I. zóně KRNAPu, skialpinismus je tu povolený?
Tady se v zásadě nesmí mimo cesty nikde, ani v létě, ani v zimě. Skialpinistů ale za poslední roky masivně přibylo. A já se nedivím, je to supr! Aby KRNAP ukázal lidskou tvář, vymezil asi sedm tras, které nejsou přesně nalinkované a vedou volným terénem. A o to jde: projet se v prašanu, prokličkovat mezi stromy. Stromům se nic nestane, jelen toho poškodí víc - skialpinista nic neokusuje. Tímhle způsobem to zlegalizovali a všichni jsou spokojení. KRNAPu vadí hlavně frajeři s našlapanýma skútrama, kteří dělají v zimě tajné přejezdy po hřebeni Krkonoš.

Co když dorazím se sjezdovkama?
Vlek tu není a žádná lanovka sem nejezdí. Ale bez odrážení odtud sjedeš do Špindlu nebo k Medvědínu. Jde jen o to, jak se dostat zpátky - musíš si zaplatit skútr. Není to zadarmo, ale je to pár korun. Sem jezdí sjezdaři, kterým o noční zábavu ve Špindlu nejde. Žádné aprés ski. Mají tady penzion, hospodu, večer bar. I s nákladem na návraty skútrem nebo rolbou (pokud je to skupina) jsou na Martinovce ve výsledku na poloviční ceně, než jakou by platili za něco srovnatelného ve Špindlu.

Takže autem se sem dostat nedá?
Snažím se lidem vysvětlit, že na hřebenech to funguje jinak než ve městě. Zaparkovat přímo před barákem je samozřejmé, ne? Není. V zimě se sem nedá dojet autem, žádným autem. Máme hummera a stejně sem nedojedeme! Jestli vám v Praze v showroomu řekli, že tohle vaše SUV vyjede všude, nevěřte tomu. Co ve městě funguje supr, tady už je pod čarou. Schválně se koukejte na espézetky, kdo je místňák a čím jezdí. To jsou auta, který fungujou. Pokud máte dobré auto a jste dobrý řidič, můžete se odvážit vyjet do Medvědího kolene. Ale nezapomeňte na řetězy a lano, budou se hodit. Nám už došly. (smích)

Zmínil jste Hummer. Co je na amerických autech tak zvláštního?
Americký auta jsou jiný, vždycky byly jiný. Jakmile k tomu člověk čichne, už je v tom. Má to jenom samé výhody. Jako jediná nevýhoda se uvádí něco o spotřebě... Auta dneska berou něco mezi osmi a deseti litry. Myslím ta, do kterých se něco vejde a dokážou předjet autobus. (smích) Americký auta žerou jen o trošku víc, ale mají třikrát větší motory a pod zadkem máš 350 koní - s tím už se dá ledacos vymýšlet! Ta velká výkonová rezerva zvyšuje pasivní bezpečnost. Americký auto je levný na pořízení, americký auto se "nesere", protože je jednoduchý. A hlavně, americký auto je hezký.

Evropská auta nejsou?
Nebudeme si nic nalhávat: Passat je "hnusnej" - design nic, emoce nic - a Lincoln Continental je pěknej. Tak to prostě je. Evropské sportovní auto jako BMW nebo Audi... jede to parádně, ale zvenku to vypadá obyčejně. Americké sportovní auto - Chevrolet Camaro, Corvette, Ford Mustang - to chceme mít všichni doma a chceme to mít přímo v obýváku! ... Hele, to je vášeň, tak bacha na to, jak k tomu čichneš...

Historie Martinovy boudy

Začalo to roku 1795, kdy boudu postavil jistý Martin Erlebach - podle něj se bouda jmenuje. Jeho stádo dobytka se prohánělo na rozsáhlých pastvinách, které sahaly až k hranicím s Dolním Slezskem. Od poloviny 19. století zde hospodařil Václav Lauer, jehož syn Johann přestavěl boudu už v roce 1879 na hostinec s možností ubytování. Dál se tu ale choval dobytek a pěstovaly brambory (nejvýše v Krkonoších). Začátkem roku 1912 si boudu pronajal zkušený hoteliér z Nové Paky, Otakar Hloušek. Díky němu získala Martinova bouda celkem 14 pokojů, z toho 5 vytápěných. Luxus, že? Za první republiky se bouda s pastvinami v důsledku Pozemkové reformy dostala do rukou státu. To však nebránilo tomu, aby se z ní stalo oblíbené místo výletů nejbohatší vrstvy české společnosti a umělců. Po vyhnání Čechů ze Sudet vedli boudu bratři Hollmannové, v letech 1942-45 ji používala jako rekreační objekt německá Luftwaffe. Do vlastnictví státu se Martinova bouda vrátila po válce a zůstala v něm až do konce komunistického režimu.

www.martinovka.cz

Děti pomáhají dětem, tak zní heslo členů Papežských misijních děl dětí v ČR (PMDD). V tomto případě však nejde jen o slovní frázi, prostřednictvím organizace Papežská misijní díla v ČR, pomáhají děti různými aktivitami těm, kteří to nejvíce potřebují. Malí misionáři, jak si členové misijních skupinek-klubíček, říkají, pořádají misijní jarmarky, misijní štrůdlování, koláče, akce jako „Jeden dárek navíc" či misijní bonbónek, čímž pomáhají financovat projekty na podporu vzdělávání dětí v chudých zemích celého světa. Pomáhají získávat prostředky na zdravotní péči, či péči o sirotky a základní životní potřeby chudých.

Dětí nabídly svou pomoc kamarádům z celého světa                        fotogalerie

„Mnohým se možná zdá, že pouze bohatí mohou pomoci chudým. Zdálo by se, že děti jako takové, toho moc nezmohou. V klubku si povídáme, hrajeme hry a pak vyrábíme na misijní jarmarky. Jedná se o jednoduché věci, které zvládnou s pomocí i ti nejmladší. Pak je prodávají na misijním jarmarku, který organizujeme s pomocí maminek a jiných dobrovolníků. Bývají tak třikrát ročně. Peníze odesíláme na konto PMD. V loňském jsme přispěli částkou téměř čtyřiceti tisíc korun," přibližuje dění v misijním klubku v Horní Lidči vedoucí Patricie Nováková.

Na misijním jarmarku bylo možné zakoupit různé výrobky                       fotogalerie

Misijní klubko v Horní Lidči vzniklo v roce 2010. Od té doby se v něm vystřídaly desítky dětí. V současné době se v budově betlému v Horní Lidči schází téměř třicet dětí mladšího školního věku, které nabídly svou pomoc kamarádům z celého světa. Uvědomují si, že ne každý se narodil v podmínkách, jaké mají ony.
„Někdy nechodím moc ráda do školy, ale vím, že jsou děti, které by chtěly a nemohou. Nebo že třeba nemají ani jídlo a oblečení jako já a chtěla bych jim pomoct. Proto chodím do klubka. A taky proto, že mě to tady baví a mám tu kamarády," svěřuje jedna z malých misionářek z Horní Lidče.

Z řad veřejnosti byl o výrobky velký zájem                      fotogalerie

Misijní jarmark proběhl v budově betlému v Horní Lidči v neděli 29. října 2017. Prodejní stoly byly zaplněny množstvím výrobků s převážně podzimní tématikou. Pro hosty bylo připraveno bohaté občerstvení. Nikdo, z téměř dvou set návštěvníků, neodcházel s prázdnou. Výtěžek již druhého letošního jarmarku, který pořádaly děti z misijního klubka z Horní Lidče, byl rovných sedmnáct tisíc korun.

-lm-

Letošní dvou a půl tisící odběr krve od dobrovolného dárce krve zaznamenali dnes (středa 1. listopadu 2017) na hematologicko-transfuzním oddělení Vsetínské nemocnice. Jubilejním dárcem se stal pan Petr Ševčík, který přišel ke svému 95. odběru.

Prozradil nám, že pracuje jako technik v jedné ze vsetínských firem. „Poprvé jsem krev daroval na vojně, potom jsme chodili se spolupracovníky. A důvod? Určitě pocit, že mohu udělat něco pro druhé," řekl nám pan Petr s tím, že vsetínské transfúzce je věrný. Poděkovat a pogratulovat mu přišla primářka hematologicko-transfuzního oddělení Vsetínské nemocnice MUDr. Jana Pelková. Připomenula, že nemocnice hledá i nadále dárce krve a v současné době především krevní plazmy, která se využívá pro léčbu pacientů s poruchami krevní srážlivosti i s dalšími krevními chorobami, po pacienty po transplantaci kostní dřeně, ale také u akutních krvácení, například při gynekologickém či poporodním.

Jubilejním 2500. dárcem krve je Petr Ševčík

„Odběr krevní plazmy se realizuje na takzvaném separátoru, trvá 30 až 50 minut, odebírá se 600 až 800 ml plazmy (dle hmotnosti dárce). Zpět do oběhu se vracejí erytrocyty a fyziologický roztok. Maximální odběr plazmy za rok je 25 litrů," dodala primářka. Odběry krevní plazmy jsou ve Vsetíně od letošního února. Přihlásit se mohou zájemci (stejně jako u dárců krve) na telefonním čísle 571 818 605.

-tz-